Za poslušnou společnost si můžeme sami

Položili jste si někdy otázku, proč je pro většinu lidí přijatelné neustálé omezování svobod? Proč si lidé poslušně nasadí roušku i tam, kde to nedává smysl, postaví se do fronty na očkování jen proto, aby mohli do kina nebo na lyže, proč bez reptání zaplatí koncesionářské poplatky nebo vyplní při sčítání lidu i údaje, do kterých nikomu nic není?
Protože jsme zvyklí poslouchat. A jako vše v životě člověka, začíná to už v dětství.

„Ten váš chlapec je tak vychovaný!“, rozplývá se nejedna sousedka nad dítkem, které na povel matky stojí na místě a ani nedutá. A matka se dme pýchou, jak svou rodičovskou roli dobře zvládla. Ale je tomu tak doopravdy? Opravdu je poslušné dítě cílem rodičovské výchovy? Podle mě ne.

Dítě, které „zlobí“, je mnohem přirozenější než dítě, které poslechne na povel. Protože to „zlobivé“ dítě, nepotlačuje svou přirozenost. Dítě, které „odmlouvá“, zdravě projevuje svůj názor. Když však toto všechno potlačíme, nejprve v rodině, následně ve školce a ve škole, vyroste z našich poslušných a dobře vychovaných dětí jen poslušný a dobře vychovaný dospělý. Přesně ten, který poslechne na slovo. Přesně ten občan, který nedokáže bránit svá práva, který se zmůže maximálně na reptání u piva.
Děti není třeba drezurovat, děti je třeba směrovat, učit, nejlépe vlastním příkladem a dávat jim prostor. Protože dítě není pes.

Vím, že vysvětlovat dítěti, proč by něco mělo udělat tak, jak to považujeme za správné, je mnohem náročnější, než dát příkaz, po jehož nesplnění přijde trest. Pak se však nemůžeme divit, že žijeme ve společnosti, která je většinově poslušná. Která se nebouří, neprotestuje, nevzdoruje. Která nemá svůj názor na věc a věří „autoritám“ místo sama sobě.
Je pak téměř nemožné, nastavit svobodnou společnost, ve které bychom se cítili dobře. Protože mnozí nevědí, jak taková svoboda vypadá. Protože jim to nebylo dovoleno a sami si to dovolit neumí. Je to pro ně krok do neznáma.
Mám radost, když mé dítě vzdoruje. Když dává otázky. Když chce něco dělat po svém. Protože nám oběma to dává prostor o věcech přemýšlet, vyjasnit si pojmy a dojít k řešení.
A také proto, že chci, aby z mého dítěte vyrostl dospělý, který se nebojí vyjádřit svůj názor. Který ví, co je svoboda slova a svoboda projevu a který nebude tyto svobody odpírat sobě ani druhým.