Paradox zdravotních údajů

Už je to nějaký ten pátek, kdy Ministerstvo zdravotnictví v rámci svých mimořádných opatření nařídilo provozovatelům služeb, a to od kadeřnictví přes restaurace až po lyžařské vleky, kontrolovat, zda zákazník splňuje podmínku očkování či prodělání nemoci, a zákazníkům toto splnění prokázat.

Jednou věci je nařídit podnikatelům kontrolovat splnění těchto podmínek prostřednictvím mobilní aplikace Ministerstva zdravotnictví “čTečka”. Tím totiž byli podnikatelé nuceni pořídit zařízení, na kterém aplikaci budou používat (pokud jej již náhodou neměli, soukromé zařízení zaměstnanců by používat neměli). Trochu to připomíná zavádění EET, kdy byli podnikatelé nuceni zakoupit nová zařízení. Pro velké podnikatele to zřejmě nebude problém, ale například pro drobného živnostníka, který bojuje s nedostatkem zákazníků během několikáté vlny covidu to už problém znamenat může.

Další věcí však je, jaké informace nařízená aplikace vlastně zobrazuje. Nařízení EU, které podobu certifikátu upravuje, rozhodně nevyžaduje uvádět jméno, datum narození, informace o aplikované vakcíně a datu aplikace, resp. datum posledního pozitivního testu. Mělo by stačit zobrazovat tzv. “bezinfekčnost” (sic!). Asi tak jde o snahu úředníků na Ministerstvu zdravotnictví být papežštější než papež.

Uvedená povinnost prokazovat tzv. “bezinfekčnost” je paradoxní o to více, že od Nového roku začala naplno fungovat nová evidence záznamů o očkování. Do této evidence jsou zaznamenávána všechna pravidelná, zvláštní, mimořádná i dobrovolná očkování, a to jak hrazená, tak nehrazená, a lékaři do ní od 1. ledna povinně zapisují všechna provedená očkování. Podstatná je pak především skutečnost, že každý má možnost, stejně jako např. u evidence elektronických receptů, neumožnit nahlížet do těchto zdravotních údajů o očkování lékařům, lékárníkům nebo třeba klinickým farmaceutům.

Celé to v praxi znamená, že ačkoliv každý máme možnost v této evidenci neumožnit například lékařům nahlížet do evidence nám aplikovaných vakcín, tak se zároveň musíme na každém rohu prokazovat tou samou informací neznámým lidem, kteří navíc oproti lékařům nemají žádnou povinnost mlčenlivosti, a to jenom proto, abychom se vůbec mohli naobědvat s kolegy či si zalyžovat.