M. Ridley: Jak se viry stávají mírnějšími

Matt Ridley je britský žurnalista a byznysmen. Píše o vědě, životním prostředí a ekonomii. Je libertariánským členem Konzervativní strany, kterou zastupoval ve Sněmovně lordů. Pro Spectator napsal článek Dýchejte klidně: jak se respirační viry vyvíjejí, aby se staly mírnějšími, který si dovoluji čtenářům Echa nabídnout v českém znění:

Podle Buckinghamského paláce trpěla královna [Alžběta II.] ‚mírnými příznaky podobnými nachlazení‘ v důsledku její infekce covid-19. Formulace nám připomíná, že s výjimkou velmi zranitelných je nachlazení vždy a všude mírným onemocněním. Existuje 200 druhů virů, které způsobují nachlazení a sotva kdy oslabí zdravé lidi, natož aby je zabili. Přesto nám Poradní skupina pro hrozby nových a objevujících se virů (Nervtag [New and Emerging Respiratory Virus Threats Advisory Group]) nedávno řekla, že ‚je běžnou mylnou představou, že „viry mutují, aby způsobovaly méně závažná onemocnění“‘. Pokud je to tak, tak jak se všechna běžná nachlazení stala mírnými – a proč by covid neměl udělat totéž?

Jako člověk se vzděláním v evoluční biologii vím, že tvrzení Nervtagu (který na podporu své argumentace bizarně zmiňuje myxomatózu, chorobu králíků přenášenou blechami) je zavádějící. Určitě věděli o tom, že, zejména díky práci profesora Paula Ewalda, dominantní přesvědčení v evoluční biologii ohledně virulence nemocí je, že záleží na způsobu přenosu? Ačkoliv jsou zpočátku někdy smrtelné, respirační infekce se vyvíjejí tak, aby se staly mírnějšími, zatímco choroby přenášené sexuálně, vodou nebo hmyzem (jako myxomatóza) nikoliv.

A ‚vyvíjet se‘ je to správné slovo, ne ‚mutovat‘. Způsob, jakým medicínští vědci mluví o evoluci, je někdy znepokojivě naivní, jako by to byly náhodné mutace, které ji pohánějí. Ne, ne, tisíckrát ne, je to výběr. Například jsem jel tento týden vlakem, čímž jsem riskoval, že chytím covid od spolucestujícího. Ale pokud by stejným vlakem plánovali cestovat dva další lidé, jeden s mírným omikronem a druhý s těžkou deltou, ten druhý by si to pravděpodobně rozmyslel a zůstal doma, protože by se necítil dobře. Omikron vytlačil deltu aspoň částečně proto, že lidé s mírnými příznaky častěji chodili do práce nebo na večírky (nebo si nevšimli, že jsou nemocní) než lidé s vážnými příznaky.

Mezi odborníky na veřejné zdraví existuje téměř obsedantní neochota připustit, že omikron je ze své podstaty mírný. ‚Není důvod se domnívat, že [omikron] je ve své podstatě méně virulentní,‘ napsala minulý týden na webu Spectatoru profesorka Sunetra Guptová a dodala: ‚Myšlenka, že se všechny viry vyvíjejí tímto směrem, je naprosto nesprávná.’ Důkazy však ukazují, že nejde jen o ochranný účinek vakcín, které by omikron učinily mírnějším, ale i samotné chování viru. Jak uvádí jedna studie v Nature: ‚Nižší patogenita viru a vyšší imunita populace se nemusejí vzájemně vylučovat. S největší pravděpodobností hrají obě svoji roli.‘

Je fakt, že před dlouhou dobou evoluční biologové nedbale tvrdili, že v přirozeném výběru šlo o ‚dobro druhu‘ spíše než o jednotlivce, takže se všechny viry nakonec staly mírnými. Biolog René Dubos v roce 1965 řekl, že ‚když bude dost času, ustaví se nakonec mezi každým hostitelem a parazitem stav mírového soužití‘. Ale tento způsob ryze nadšeneckého myšlení zanikl před několika dekádami. Konkurence u některých druhů nemocí pohání závažnost průběhu, u jiných mírnost, a to v závislosti na způsobu přenosu.

Jsou čtyři koronaviry, které způsobují běžné virózy a všechny jsou mírné. Okolo poloviny viróz způsobují rinoviry, kterých je okolo 100 typů. Žádný není smrtelný. To nemůže být shoda okolností. Jestliže mutace může nemoc činit nebezpečnější, proč by se rinoviry neproměnily v zabijáky? Jak Niall Shanks a Rebecca Pylesová uvedli ve svém článku z roku 2007 nazvaném ‚Evoluce a medicína: dlouhý dosah „doktora Darwina“‘: ‚Rinovirus působí svoji evoluční neplechu tak, že udržuje své hostitele mobilní – a tím obvykle v kontaktu s dalšími vnímavými jedinci.’ Toho dosáhne například tak, že zůstává v nosní sliznici a nevniká do krevního řečiště.

Oproti tomu v případě onemocnění přenášeného hmyzem, jako je žlutá zimnice, mor nebo malárie, je zabít oběť v pořádku, dokavad je nejprve kousnuta, aby se nemoc mohla šířit. Dr. Shanks a Dr. Pylesová píší: ‚Protože malárie se šíří komářími štípanci, parazit neplatí žádnou daň za imobilizovaného hostitele – obzvláště takového, co je slabý i zamáčknout hmyzího přenašeče.‘ Ale zabití přenašeče by byla chyba, a jistě že takové nemoci zabíjejí lidi a ne hmyz. Stejně tak se mírnými nestanou sexuálně přenosné nemoci jako HIV nebo syfilis, i když zabíjejí velmi pomalu a po dlouhém období latence: musí počkat, než změníte partnera.

Anomálií je chřipka z roku 1918, která byla do srpna 1918 mírná, pak se změnila v ošklivou. Profesor Ewald si myslí, že se jedná o výjimku ověřující pravidlo. Ve zvláštních podmínkách zákopů se závažné formy šířily snadněji než mírné, protože závažné byly evakuovány do polních nemocnic a domů, a po cestě infikovaly ostatní, zatímco mírné zůstaly na místě. Jinými slovy, ošetřovatelé a saniťáci se chovali jako komáři. Proto je profesor Ewald v klidu ohledně vyhlídky opakování historie z roku 1918: ‚Tím, že se nepodařilo prokázat selektivní procesy, které podporují zvýšenou nebo sníženou virulenci kmenů virů, odborníci stále riskují, že stráví příliš mnoho času a úsilí při pokusech blokovat pandemii typu té z roku 1918.‘

Přesto je zde znepokojivé ponaučení z posledních dvou let. V podivném světě uzávěr byly zvýhodňovány vážné kmeny covidu. Když jste byli pozitivně testováni, ale cítili jste se dobře, bylo vám nařízeno zůstat doma. Když jste vážně onemocněli, šli jste do nemocnice, kde jste svou nemoc předali zdravotníkům a dalším pacientům. Takže mutace, které byly infekčnější, jako je alfa a delta, neplatily žádnou daň z toho, že byly zrovna tak virulentní, možná i více. Přirozený vývoj covidu do další mírné virózy byl pravděpodobně opožděn alespoň o rok.

Myšlenka, že pouze respirační infekce se vyvíjejí, aby se staly mírnějšími, je ovšem pouze teorií a potřebuje kriticky rozebrat. Například je třeba vysvětlit pokračující virulenci nemocí přenášených přímým kontaktem, jako jsou spalničky a plané neštovice. Je však neodpustitelné, aby poradci v Nervtagu danou teorii neznali. Pošlete pro nějaké darwinisty, Borisi!

Publikováno s laskavým svolením autora.