„Nejsem vítač – stop imigrantům!” – říkal Drahoš...

Omlouvám se za mírně populistický nadpis, ale pozor, aby nedošlo k mýlce, to nejsou vůbec moje slova, nebo myšlenky, to jsou slova prezidentského kandidáta současných "demokratů" Jiřího Drahoše z roku 2018, kdy se ohrazoval proti Zemanově kampani „Stop imigrantům a Drahošovi!”.
Stejně jako se ještě v lednu 2019 ohrazoval Tomáš Halík, že není vítač, tak dnes na plném Václavském náměstí podporuje statisíce běženců z Ukrajiny.

„Vítač” - na tuto nálepku jsme už nějak pozapomněli - přitom byla používaná skoro tak hojně, jako je dnes používán antivaxer. A člověk se musel omlouvat, že chce někomu pomoct - tak jako se omlouval Drahoš, že to tak nemyslel a že není „vítač”, ale stejně mu to nakonec zlomilo ve volbě vaz. Tehdejší nálada byla totiž taková, že 80% Čechů tu žádné uprchlíky nechtělo.
(Jen dodám, že jsem tehdy Drahoše také volil a snažil se vybrat to menší z obou zel - dnes, potom co vím, bych nemohl s čistým svědomím volit ani jednoho z nich.)

Češi jsou zvláštní národ - jdou totiž ode zdi ke zdi - a zatímco v roce 2019 bylo pouze padesát syrských dětí ohromný celospolečenský problém a člověk se musel omlouvat za to, že chce dětem pomoct, je dnes 200.000 lidí z Ukrajiny (počítá se až s 450.000), bez jakýchkoli zdravotních, nebo celních kontrol naprostá pohoda a nálada je naopak zcela slepě „vítačská”.
Ba co je horší - dnes naopak, kdo nevítá, je jen trochu zdrženlivý a snaží se jen pokládat otázky, je opět nepřítel lidu - úplně stejný, jako ten, který před třema lety potají vítal.

Je to vlastně zcela stejné jako s covidem - běžná viróza s ohromným PR pokrytím, dokáže otevírat veškerá možná Overtonova okna (o kterých jsem nedávno psal), protože strach a stádovost jsou nekonečné. Opět to stejné hujerství, které odmítá jakoukoli věcnou diskuzi a jiný, než mainstreamový názor.

A jiná válka tehdy v roce 2019 samozřejmě také byla a bohužel umíraly i děti - možná daleko více, než na Ukrajině - jen ta válka neměla takové nonstop PR pokrytí a nevnášela do lidí hysterický strach.
​​​​​​​Pomáhání cizincům je krásné, ale pokud to má být na úkor vlastních občanů, tak myslím, že to vyžaduje nějaký větší konsenzus a rozvahu.

Na vítání, nebo nevítání uprchlíků není nic špatného - je to každého legitimní postoj, na který má právo. Stejně jako každý musí mít právo na to, co si může myslet třeba o očkování na covid.
​​​​​​​Přesto mají obě věci tolik společného a to je stádovost, ostrakizace jakéhokoli jiného názoru a manipulace, kterou předvádějí média a politici.

Není totiž problém, když se společnost vyvíjí a pozvolna mění, problém je, když ji někdo (patrně záměrně) k něčemu takto nevybíravě manipuluje.