Pohledem studenta: Příběhy obyčejného štěstí

S příchodem jara se chci podělit o jeden pohled na českou zemi. Žít ve střední Evropě je velký dar. Uprostřed – mezi západní vyspělostí a východní divokostí. Zlatá střední cesta - zlatá střední Evropa. Moje generace může být Pánubohu neskonale vděčná za míru zabezpečení, kterou zde máme. Zároveň vnímám určitou odolnost střední Evropy vůči společenským výstřednostem, které začínají západní Evropou prorůstat a paralyzovat ji.

Může to být pouze mé vlastní konfirmační zkreslení, nicméně mám pocit, že ve mně i v mých vrstevnících zůstalo ve své přirozené podobě něco, co by v západních zemích patřilo spíš do sféry extrémnějších koníčků. Je to schopnost zcela nenuceně sbalit krosnu, spacák, ešus, něco pod sebe, a vyrazit ven. Takový nějaký defaultní skauting. Do české krajiny, která není ani příliš divoká, ale ani příliš fádní na to, aby za to nestála.

Přes den celkem vytrvale putovat (pomineme-li občasné přestávky na zalití výběrové kávy), doplňovat vodu ze studánek, večer se někde uvelebit, rozdělat oheň a do prázdné noci ještě dlouhé hodiny hrát a zpívat. Debatovat o banálních starostech, o studovaných oborech, o společnosti, ale též o fundamentálních otázkách, které se venku prostě vynořují s o to větší naléhavostí. Jsou to jiskry divokosti, kterým takto, jednou za čas, uvolníme cestu.

Naplňuje mne to určitou nadějí. Domnívám se, že i skrze tyto občasné výlety lze obnovovat kontakt se skutečností, s realitou, s přirozeností. Té je v dnešní době – zvlášť s ohledem na naše bezprostřední sousedství se západní Evropou – zoufale potřeba.

O letošní neděli Vzkříšení, na kterou připadá překrásná, bytostně katolická liturgie plná symboliky ohně, světla, tmy, barev, vody a kadidla, jsem se odpoledne vracel autem z Javornického výběžku zpátky do Opavy. V měkkém večerním Slunci jsem projížděl jesenickou krajinou a naplnil mne pocit nevýslovného štěstí. Vzpomněl jsem si na Ježíšova slova o Božím království tady na zemi a konečně jsem si uvědomil, že přijmu-li Boží království ve svém srdci, je ve mně a já jsem v něm. Naplněn velikonoční radostí jsem pocítil, že právě nyní projíždím královstvím nebeským a mám to štěstí, že zrovna jeho půvabným, vymazleným a vážně poetickým cípem.

„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.“ Mat 6, 33