The Best For Covid – česká cesta
Je to již dávno, co jsme si po vzoru velkohubých a pyšných nasadili čepice kšiltem dozadu, a vyrazili v dobré náladě směrem Karlův most oslavit definitivní vítězství nad virem, se kterým si všichni ostatní, blbci této planety, nevěděli a nevědí rady. Vždyť se stačilo jen schovat! Nejlépe do sklepa nebo garáže, kam můžou přijít kamarádi, v místech, kam nezasahuje televizní signál, a s přídělem půl litru tvrdého alkoholu na osobu a den. Lockdown byl prezentován jako efektivní řešení problému, ve skutečnosti se ukázalo, že představuje jenom jeho extrémně nákladné odložení.
Český premiér, vývojář her 3D virtuální reality, musel být v euforii, když viděl, jaký má jeho dílo úspěch. Ještě raději musel ale být, když viděl, že se některým zalíbila 3D helma natolik, že si ji po ukončení hry odmítli sundat. A tak není divu, že v tolika myslích přetrvává představa, že systém našeho zdravotnictví zvládá nápor nemocných více než skvěle a že nemůže být na zeměkouli lepší (a také levnější) místo pro to, stonat s Covidem.
Opravdu? Podívejme se pravdě do očí. Mortalita neboli úmrtnost je počet úmrtí – za nějakou dobu, na nějakém území a z nějaké příčiny. Tedy např. od 1.3.2020 do nynějška,tj. 10.1.2022 (období epidemie covidu), ve vybraných zemích světa při současné infekci virem SARS-Cov2:
Úmrtnost kumulativní, tedy úhrnná:
1. U.S.A 836 600 osob
2. Brazílie 619 650 osob
3. Indie 483 460 osob
4. Rusko 308 260 osob
5. Mexiko 300 100 osob
25. Česko 36 510 osob
- Je potřeba zdůraznit, že se jedná o celkové počty zemřelých.
- Výsledky jsou závislé na úplnosti a spolehlivosti sběru dat v jednotlivých zemích (některé evidují pouze úmrtí v nemocnicích, nikoli doma, je tu otázka “na Covid“ / „s Covidem“, odlehlé oblasti, atd.)
- Smrt je hrubý ukazatel a vejde se do něj množství jednotlivých vlivů (míra zasažení virem nebo chorobou, vnímavost populace, úroveň zdravotnictví, výše HDP, aj.)
- Na druhé straně – smrt jako parametr je jednoznačný a jeho diagnostika jednoduchá.
Abychom mohli jednotlivé země srovnávat, musíme se s těmito momenty vyrovnat, jinak povedou k hrubým nepřesnostem. Budeme tedy srovnávat země podobné společenské a ekonomické úrovně a počty zemřelých vztáhneme na celkové počty obyvatel.
Úmrtnost kumulativní, evropské země, přepočteno na počty obyvatel:
1. Bulharsko 4560 osob / 1milion obyvatel
2. Bosna a Hercegovina 4160 osob / 1milion obyvatel
3. Maďarsko 4130 osob / 1milion obyvatel
4. Černá Hora 3870 osob / 1milion obyvatel
5. Severní Makedonie 3850 osob / 1milion obyvatel
6. Česko 3400 osob / 1milion obyvatel
Pro ještě přesnější srovnání si můžeme jít do Evropské unie:
Úmrtnost kumulativní, EU, přepočteno na počty obyvatel:
1. Bulharsko 4560 osob / 1milion obyvatel
2. Maďarsko 4130 osob / 1milion obyvatel
3. Česko 3400 osob / 1milion obyvatel
4. Chorvatsko 3140 osob / 1milion obyvatel
5. Slovensko 3090 osob / 1milion obyvatel
6. Rumunsko 3080 osob / 1milion obyvatel
Kde je problém? V Česku je módou vše svést na „nedostatečné“ očkování. Nejen, že nikdo nedefinoval, co je ještě „nedostatečné“ a co už je „dostatečné“, ale je všeobecně známo, že v počtu očkovaných obsazujeme v Evropě nižší střed tabulky. Rozhodně to nevysvětluje ono třetí nejhorší místo v počtu úmrtí v EU. Příčina je jinde. Podle údajů dostupných na www.ourworldindata.com je v ČR počet pacientů přijímaných na nemocniční lůžka několikanásobně vyšší než je průměr států EU.
- Hodnoceny jsou země EU, u nichž jsou tato data dostupná,
- srovnávaným parametrem je maximální hodnota počtu přijímaných v dané vlně epidemie (sedmidenní klouzavý průměr)
- kromě první vlny, kdy byl lockdown,
- pátá vlna je hodnocena orientačně, ještě trvá.
- Pro 2.-5. vlnu jsou hodnoty zvýšené 3,4 – 3,7 – 3,3 – 2,0x, resp.
Je pozoruhodné, že se tento násobný exces podařilo ustát co se týká počtu nemocničních lůžek. V tomto parametru jsme sice na předních místech EU (6. z 27 zemí), rozhodně však nedisponujeme násobky jejich počtu (1. Německo 8,0 …. 6. Česko 6,6 …. 27. Švédsko 2,2 nemocničních lůžek / 1000 obyvatel).
Tato data ukazují, že přednemocniční „filtr“ u nás prakticky neexistuje. Ale kdyby byl problém jenom ve „filtru“, nic by to ještě nemuselo znamenat. Tuto funkci by převzala příjmová oddělení nemocnic s tzv. standardními lůžky, která by pacienti záhy opouštěli. To by znamenalo, že na jednotky intenzivní péče (JIP) a anesteziologicko – resuscitační oddělení (ARO) by přicházel již běžný (přiměřený) počet pacientů.
Data však ukazují, že se toto neděje: počty pacientů přijímaných na JIP a ARO kopírují počty pacientů přijímaných na standardní lůžka, tzn. stále se jedná o násobky počtů pacientů v jiných zemích.
Fakt, že v celkové mortalitě jsme „až“ na třetím místě, se jeví z této perspektivy jako fantastický výsledek a je zásluhou kvalitního vybavení našich JIP/ARO, dostatečných finančních zdrojů a extrémním vytížením kvalifikovaného lékařského i nelékařského personálu.
Co to znamená? Na české JIP / ARO přichází extrémní množství pacientů nejen proto, že prostě „obejdou“ svého praktického lékaře, ale také proto, že přicházejí později, s již rozvinutým onemocněním. Časový rozdíl mezi okamžikem, kdy jsem nucen kvůli svému zdravotnímu stavu navštívit praktického lékaře a okamžikem, kdy mi nezbývá než si zavolat sanitku, odhaduji na 3 – 5 – 7 dnů. V každém případě je to období dostatečně dlouhé, aby množící se virus získal v závodě o přežití dostatečný náskok. Je to období pro započetí léčby nenahraditelné, a přitom u nás naprosto opomíjené a neorganizované.
Praktičtí lékaři u nás ordinují „covidovým“ pacientům velmi často po telefonu, pacienti nejsou řádně vyšetřování, sledováni, ani pravidelně navštěvováni. Pokud se někdo dostaví osobně, dostane do ruky žádanku na PCR, je poslán na test a má jít domů s tím, že kdyby se jeho stav zhoršil, ať si zavolá sanitku do nemocnice - což se také většinou stane. Někteří praktičtí lékaři uzavřeli svoje ordinace po dobu nejsilnější epidemie úplně.
Mezi PL existuje samozřejmě řada výjimek, které zasluhují mimořádné uznání. Jsou ale přetížení i bez toho, aby se starali o covidové pacienty, a jakákoliv podpora nebo pomoc od státu je nula. Doktrína očkování jako jediné možné cesty zabraňuje smysluplné časné léčbě, přičemž na dlouhodobě užívané, ověřené, ale "nepohodlné" léky jsou kladeny požadavky nesrovnatelně vyšší než na vakcíny, které nám připravují jedno překvapení za druhým.
Na vině celkově neutěšeného zdravotního stavu v naší zemi není tedy primárně nízká proočkovanost (přestože bez očkování by byla mortalitní čísla ještě vyšší), dokonce ani nedostatek intenzivních lůžek včetně personálu, hromadně rušených v minulých letech, ale absence jakékoli systematické proticovidové přednemocniční prevence.