Ekonomie covidu – Hora Osudu. Díl první.

Temná síla ukryta v malém prstenu – temná síla v detailu. Síla v pozadí historie dějů. Milí hobítci, žádné konspirace. Tak to funguje už tisíce let. Mluví jazykem psychických prostorů, struktur, symbolů a nevědomí.

V Hůrce se měli dobře. Nový Svět s hromadou zbytečností by však dříve, nebo později dorazil i k těmhle kopečkům a chaloupkám plných přátelství a pohody. Tak se tedy v důležité chvíli – krizi, najednou zjeví Čaroděj. Nenápadně zapojí dobrosrdečného Froda a jeho partu citlivých kamarádů. Pokud porozumíme naléhavosti a závažnosti situace, kterou Čaroděj rozvine, je potřeba udělat jednu veledůležitou věc. Společně se sejít a všechno řádně prodiskutovat. To je základ. Celé dobrodružství poznávání soukolí ekonomiky Mordoru je však v téhle chvíli stále před námi a z velké části nevědomé. Představy, očekávání, strategie a plánování, rozvaha a řízení rizika, se odehrává zatím u žejdlíku piva s plným břichem. A to jak víme, uspává a snižuje vůli odejít do chladných uliček za hospůdkou. Přesto, už v téhle chvíli někteří málomluvní vidí za blahobyt, který hospůdka poskytuje. Vize, vidění a synchronicity o budoucnosti jsou mnohem silnější než poslední medový speciál. A spánek opravdu nepřichází.

Snížení životního standardu, jídlo na příděl, žádné svačinky a druhé večeře. K tomu úmorné pomalé cestování, možnost náhlé smrti z nežádoucího účinku Sarumanovy moci. Kontroly, vězení a izolace. Ani po všech myslitelných i nemyslitelných útrapách a investicích, podíly z pokladu poznání nejsou zaručeny. Z vysokou pravděpodobností se zpátky nevrátí všichni. Nevrátí se určitě takoví, jací bývali před tím - před krizí. V hlavě to bublá a rozum našeptává. Nechce k hoře Osudu. Ani velká odvaha není dost. Sama nestačí. Je potřeba proniknout neurobehaviorální magií vševidoucího Oka.

Situace začíná být vážná a první otázka po vystřízlivění zní: „Zapojit se?! I přes to, že Tíha temnoty táhne k zemi krk i čistou Frodovu duši?! To nemyslíte vážně? Nikdy!“

Mordor ale dál vyrábí a chrlí hypnotické kouzla do celého Světa. Rozšiřuje teritorium moci do dimenzí psychotechnologické magie i temných algoritmů nehmotné povahy. Uvrhuje spokojené soběstačné vesničky plné veselí do chaosu, bídy a utrpení. Podrobuje si plamenem zkázy vše kolem dokola. Rozpínavost Stroje Temnoty hnaná touhou po Moci a Kontrole se přibližuje nekonečnu. Armáda toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, se zdá neporazitelná. Jeho tiskárně skřetů v podzemí se nelze postavit.

První příkaz zní: „Poklekni, přestaň myslet a život uchován ti bude! Ani to nezkoušej. Jinak tvé kosti rozdrtí na prach mocný Čaroděj Východní říše.

Detaily inflační hypnotické neurologie nepozorovaně dál prorůstají růstem HDP a ovládají okolní království. Jako toxická houba z Temného lesa. Svět lidí ničí Moc Prstenu, jenž na začátku byl darem k přežití. Kosmická inteligence a moudrost předků je zašlapána do zapomnění. Mračna se formují na Východě i Západě zároveň. Svět upadá pod tíhou strachu do války.

Někdo spřádá pavučiny a kuje ocelové pikle. Již padla říše Pěti Hvězd a pevnosti na jihu – neblahé to znamení roku „černého prasete“, pomyslí si Gandalf, vyfukujíc dým při bloumání dimenzemi realit a soukolím časoprostorových linií v minulostech, přítomnosti, i možných budoucnostech. Zatím nemůžeme chrabrou skupinku investorů do dobrodružství - skupinku bojovníků odhodlaných dojít až do stínu hory Osudu, zatížit veškerým poznáním. Zpřítomnělá tíha vědění sta generací, by "udatníkům" způsobila permanentní kocovinu až do časů než by v Hůrce došel poslední soudek pivínka. Tak láskyplně složeného v koutech hobitích spižíren. To by dozajista byl konec Světa lidí. Naše skupinka se musí vydat na cestu. To je její cíl...