Mám long...

Blogosféra

Jan Tománek

O Vánocích mě skolila nějaká virózka – kdo ví, co to bylo – ztratil jsem čich, týden jsem ležel s horečkou, odpočinul si a hezky si užil čtení v posteli.
Kupodivu potom jsem měl nějaký Long cosi… – neuvěřitelné – týden jsem se zadýchával do schodů, čtrnáct dní jsem se cítil slabý a asi měsíc, nebo dva trvalo, než jsem byl na kole schopen vyjet, co jsem vyjel předtím.
Ostatně jako po každé viróze…

V březnu jsem si narazil na horách rameno a pořád mám Long rameno – stále to v nějaké poloze pobolívá.

Asi ve dvaceti jsem měl Long slepé střevo – to jsem se nejdřív týden po operaci nemohl bolestí skoro postavit a pak trvalo několik měsíců, než břišní svaly srostly. Long přeříznuté svaly jsou prevít…

V dětství jsem měl také několik Long naštípnutin a Long zlomenin – to bylo něco. Neskutečné, ale trvalo to dlouhé týdny a měsíce, než ty Long syndromy přešly.

A po drsné Long chřipce, může být tělo zhuntované klidně rok.

Ono je to hloupnutí společnosti opravdu hluboko zakořeněné – nezapomeňte, třeba “nový covid” se v létě prý vyznačuje nočním pocením… 
Lidé chtějí všechno hned a nejlépe zázrakem a bez práce. Pokud na to existuje prášek, tak je to super. Vážím sto padesát kilo a bolí mě klouby? Nečekané – ale to nevadí, pan doktor dá nový kloub.
A ideální cesta je, když jíte dvacet prášků a pálí vás po nich žáha, běžte za lékařem a on vám rád předepíše dvacátý první, na to pálení žáhy.

EDIT – Ještě dodám, že onen Long covid a jeho příznaky se dost podezřele kryjí s nežádoucími účinky po očkování…

(Další blogy autora)