The Tinder Swindler – česká verze

Blogosféra

Jana Tatýrková

Už jste viděli na Netflixu dokument The Tinder Swindler? Tento film mi připomněl, že s podobnými taktikami, ač v trochu jiných situacích, je možné se setkat úplně běžně.

Není žádným tajemstvím, že hraji tenis. Občas i docela často. Část víkendu, alespoň před restrikcemi, jsem obvykle trávila na nějakém turnaji. Po jednom takovém celodenním hraní, kdy jsem si házela tenisový bag do kufru a vyklepávala boty od antuky, než nastoupím do auta, abych tam neměla větší nepořádek, než mám běžně, přišel za mnou takový nic moc muž. Byl ve sportovním a přes rameno měl tašku s raketami. Typově velmi podobný tomu v dokumentu. Gratuloval mi, asi jsem zrovna vyhrála, to už nevím. Vůbec jsem si nevšimla, že by zápas někdo takový sledoval. Ale budiž. Nakonec mě požádal, jestli bych s ním hrála mix. Stává se běžně, že se tenisti vzájemně oslovují na čtyřhru, dokonce mi neznámí lidé píší na pracovní mail. Jsem ve čtyřhře nesnesitelná, proto nehrávám jen tak s někým. Nakonec jsme si vyměnili kontakty s tím, že než bysme šli hrát, tak nejdříve dáme trénink a zjistíme úroveň hry. Kontakt jsem někam hodila a jela domů.

Asi po týdnu se mi ozval. Nejdřív jsem vůbec netušila, o koho jde. A protože můj sparing v tom týdnu zrovna nemohl, souhlasila jsem s tréninkem. Hrál špatně. Tvrdil, že je bývalý extraligový fotbalista. Neznám ani jednoho současného, natož tak bývalého. Běhal výborně a když jsem hrála volně, byl schopen vše nějak vracet. Ale na spoluhráče do čtyřhry jsem to opravdu neviděla. Jak jsme dohráli, vykládal mi něco o autě v servisu a dokonce mi ukazoval na telefonu nějaký sporťák. Ale když mě ta nízká auta, ze kterých se špatně vystupuje, vůbec nezajímají. Házel jména různých českých tenistů - reprezentantů, se kterými je kamarád a občas s nimi trénuje. Což mi přišlo, že by jim mohl maximálně sbírat míčky. Snažil se ze sebe dělat hogo-fogo, ale nějak mi to nepřišlo uvěřitelné. Taky mi vyprávěl, jak mu nedávno zemřela sestra, s macechou má špatné vztahy a kvůli tomu i se svým otcem nevychází, přítelkyně se s ním rozešla kvůli jeho kamarádovi a další přehlídku katastrof. Zajímal mě asi tak stejně, jako to jeho auto. Prostě když někoho vidím podruhé v životě a neplánuji ho potkat znovu, nepotřebuji znát celý jeho životopis včetně rodinných vztahů a krevní skupiny. Ještě jsem ho hodila na metro.

O to víc mě překvapilo, že mi za dva dny volal s tím, že na nějakého kamaráda cosi poreferoval policii a ten po něm nyní jde a chce se mu pomstít. A že se musí schovávat někde v hotelu. A nesmí nikomu říct, ve kterém hotelu. Moje otázka byla "co já s tím?" Jenom že mi to chce říct, že nebude moct jít na tenis. Za další dva dny znovu telefon, že ho někdo zmlátil, že byl v nemocnici, ale už je zpátky v hotelu. Na přímou otázku, co jako chce po mně odpověděl, že nemá nikoho, komu by to řekl. Nějak jsem netušila, jak s touto informací naložit.

Za další zhruba týden se opět ozval. Normálně bych to nebrala, ale volal pokaždé z jiného čísla. Prý je na Slovensku a nutně potřebuje převést rychle do Česka 2000 euro, jestli bych mu mohla pomoct a ty peníze poslat. Si jako myslí, že jsem blázen? byla moje první myšlenka. Jenže vím, že Fio Banka má okamžité převody Česko - Slovensko a opačně, dokonce myslím i zdarma, tak jsem mu poradila. Dobrá rada mu musela stačit. Ale vůbec jsem za tím nehledala nic jiného.

Další hovor z neznámého čísla asi po dvou týdnech. Že mu vypadl kamarád na turnaj čtyřhry, ať s ním jdu hrát. To se mi opravdu vůbec nechtělo. Ale na druhou stranu onemocněla moje spoluhráčka, tak jsem měla volno. Proto jsem nakonec na turnaj kývla. Ještě mě požádal, ať pošlu startovné, že mi to dá na místě.

V den turnaje a stanovený čas on nikde! Telefon nejdříve vyzváněl, následně byl nedostupný. Žádná zpráva o tom, co se děje. Byla jsem dost vytočená, stejně jako pořadatelé. Odpoledne ten stejný den mi zase volá neznámé číslo. Tentokrát to byl někdo jiný. Představil se jako kapitán od policie. Ptal se, jestli toho dotyčného znám, jak ho znám a trochu jsem z toho měla pocit, že jsem já něco provedla. Když jsem mu odvyprávěla celou tuto story, řekl mi, že se mi omlouvá, že dotyčný šel hrát turnaj a že ho zatkli před tenisovým areálem. Že je na Slovensku na něj už delší dobu vystavený zatykač a že dluží docela dost i několika ženám v Česku. Ptal se mě, jestli mi také něco dluží. Popravdě jsem uvedla, že mi dluží 500 Kč za jeho část startovného, ale to ho nezajímalo. Až v tento moment mi došlo, že ten požadovaný převod byl pokus, jak i ze mě nenávratně dostat peníze. Pouze netušil, že pracuji v oblasti dluhů a pohledávek a proto ze zásady peníze nepůjčuji!

Když jsem tak přemýšlela o situaci z dokumentu, vlastně by se mě s vysokou pravděpodobností vůbec netýkala. Jednak bych takovému typu muže ani neodpovídala. A pokud přece, asi bych dotyčnému spíš poradila, kde má prodat své drahé hodinky či našla nějaké jiné řešení. A kdybych přece jen naletěla, tak pouze do výše svých úspor, takže nic moc. Ale dávat z ruky kreditní kartu se svým jménem, podvádět při žádostech o půjčky, a to vše kvůli muži? Téměř každý den se setkávám s příběhy, jak se ženy zadlužily, protože chtěly pomoct mužům. A to většinou nešlo o ty prvoplánové podvodníky. Nedělejte to. Muž uteče, dluhy zbydou!