Temná strana pomoci

Covidová vakcinační pomoc ukázala ne jen v medicíně oblasti "temna", které v běžném režimu neměly prostor se ukazovat a projevovat. Co se týče pomoci jednotlivci, shodu na možnostech volby při "zásahu do integrity těla" snad ještě nalezneme. U celoplošné pomoci platí asi jiná definice. Fyzické stránce věci je věnováno maximum pozornosti. Ta psychická je často na okraji. To dokresluje jak nechceme slyšet, vědět a připouštět si existenci hlubších hnacích sil, které ovlivňují neustále zdůrazňované racionální myšlení (celou dobu viditelné i v politické kontrole zdraví).

Absolutní nezbytnost podřídit se zdravotnickému úkonu, který je "skvělý" úplně pro všechny (mimina, školáky, sportovce...) je systematicky presentován jako sada racionálních rozhodnutí. Jen pro pořádek. Protože je zároveň vše podloženo vybranou odbornou argumentací, máme mít dojem, že o psychologický hyenismus na občanech se tím pádem jednat nemůže. Vládní prioritou je "porazit dezinformace aktem lásky a dávkami dobra."

Přestože mnozí odborníci a lékařské kapacity s celoživotní praxí ne jen z oblasti virologie, imunologie a vakcín už dlouho upozorňují, že mašinerie hysterické celoplošnosti má vážné trhliny. Svou neposlušností tak zraňují experty na stoprocentní vylepšení imunity. Tím také začal existovat v medicíně celosvětově nový obor – antivaxer, anarchista a hlupák. Atestace z nového oboru rozdává pečlivě vybraným lékařům předseda ČLK přímo v televizních debatách.

Ale to už s covidem-19 bohužel nesouvisí. Jde o lidskou povahu, která v různé míře obsahuje zdravé i nemocné části pomoci, kontroly, podřízenosti, dominance a dalších třešniček na propagandistické šlehačce covidového dortu. Tajné, tiché a zakázané jablko patologií v pomáhajících profesích nakousneme při jiné příležitosti. Zatím jen dál pozorujme slepé skvrny celospolečenského vývoje. Vypadá to, že bude nezbytné se o nich v budoucnu velmi vážně bavit. Jak vypadají, jak se projevují a co obnáší. Značná část z nás si pořád nepřipouští, co to znamená. Jen kopírujeme politicky dodané a naučené fráze o pomoci (např. ve školství). Sedni, lehni, nesmíš, čůrání až řeknu. Ne, nejedná se o tělesnou výchovu a vládní posílení imunity dětí. Pokud ignorujeme rizika psychických dopadů, jsme nuceni mnoho energie použít na racionalizace a obranu svého přesvědčení, které slouží k vysvětlení principu vyššího dobra těm "méně chápajícím". Tím se navíc nakousla otázka hranice patologické poslušnosti vůči autoritě, síla skupinového myšlení a skrytá touha odevzdat se vůdci (nadřízenému, řediteli, ministrovi atd.), i když manipuluje, šikanuje, diskriminuje a ruší práva jen z pozice své moci. Přece není důležité, jestli je za tím něco, o čem nevíme. Těžko dávat do čísel a grafů, co se dá nakonec urputným dobrem napáchat. Někomu pomáhat (např. chránit zdraví dětí) je velmi záslužná činnost. O té se nediskutuje! Lidská zkušenost však zná i manipulace, které může obsahovat. Totiž, že pomoc je za všech okolností a VŽDY dobrá. To se děje v situacích, kdy jsme přesvědčeni, že pomáháme a vůbec nás nezajímá co na to dítě, pacient, klient, občan.

Otázky motivací a to jak reagujeme na přijetí a nepřijetí pomoci je klíčové. Vidíme to v interakcích, které nás "vykolejí" z nacvičené socializace. Aktéry najednou propojí úplně jiným způsobem. Z formálních rétorických cvičení tím plynule přecházíme do oblastí temné stránky pomoci. Intenzivněji se odehrávají procesy, které jsou spojeny právě se silami uloženými hlouběji - pod racionálním myšlením. To nás může docela překvapit. Pak posloucháme o hlupácích, nevzdělancích a sobcích. Jeden si může i myslet, že s takovými iracionalisty se mluvit nedá a "jakákoliv procedura" se musí rovnou nařídit. Nejlépe zákonem. Bez ohledu na vývoj a přicházející fakta. Za každou cenu. Je to v pořádku?

Co dodat na závěr k úvodu do problematiky? Ptejme se na zneužití moci. Ptejme se na vlastní strach. Je to otázka sebereflexe. Tu ale od úřadu vlády, hygieny nebo z tiskovky ministra zdravotnictví obdržet nikdo z nás nemůže. Nedá se bohužel ani povinně nařídit zákonem a přidat zdarma třeba k vakcinaci a vylepšit si tím psychiku.

Kde chybějící odvahu podívat se hlouběji nahrazuje jediná pravda dodávaná zvenčí, není místo pro dialog a svobodu. Takové místo obroste patologickým dobrem a dělá, že ta stará svoboda musí být nahrazena novou a lepší, tou stoprocentní...