Jsme jen krůček od propasti

Co je podstatou pandemického zákona, prosazovaného hlava nehlava vládou stran, které samy sebe, v protikladu k těm opozičním, označují za demokratické? Je to prosté – neomezená moc exekutivy a vládnutí prostřednictvím dekretů. Petr Fiala a jeho kumpáni nás ujišťují, že proměna parlamentní demokracie v diktaturu bude mít časově omezenou platnost jen po dobu trvání pandemie. Jsme však po hrůzostrašných zkušenostech posledních dvou let opravdu tak naivní, abychom jim věřili? A i kdyby tento nástroj Fialova vláda nakonec nepoužila, bude jej mít k ruce vláda jiná, potenciálně ještě horší, než ta stávající.

Chcete příklad? Pohleďme za velkou louži, do Kanady. Zdejší premiér Justine Trudeau, který na sebe při besedě s jakýmsi ženským spolkem prozradil, že obdivuje čínský model řízení státu, protože se tamní věrchuška nemusí ohlížet na mínění opozice či veřejnosti, uvedl v život Zákon o nouzovém stavu z roku 1988. Stejně jako Válkův zákon pandemický, tak i tento zákon zmocňuje vládu k parlamentem či soudy nenapadnutelným krokům, omezujícím základní lidská práva a svobody. Stačilo jedno jediné – označit protest Konvoje svobody za hrozbu pro národní bezpečnost. Od této chvíle smí policie zadržovat nejen jeho aktivní účastníky (což činí), ale i podporovatele a zabavovat jejich majetek (což také činí). A nejde jen o dotyčné kamióny, které z ulic zatím nezmizely jen proto, že Trudeaova diktatura dosud nenašla režimu oddanou odtahovací službu, ale i o bankovní konta. Ano – kanadské banky mají za úkol provést vnitřní audit a těmto „teroristům“ zmrazit – bez soudního příkazu či možnosti právní ochrany – jejich účty.

Českému modelu se však ještě více podobá pandemický zákon z australské Victorie. I ten umožňuje vládě vydávat dekrety a to po dobu, kterou sama vláda uzná za vhodné. Stačí, aby vyhlásila pandemii, a už si může dělat, co chce.

Také Bidenova administrativa zvažuje, že zařadí šíření „dezinformací ohledně COVID-19“, z důvodu ohrožení veřejného zdraví, pod hlavičku terorismu a aplikovat na ně paragrafy tzv. Vlasteneckého zákona (Patriot Act), přijatého po útocích z 11. září 2001. Právě díky němu jsou USA již 20 let ve výjimečném stavu, který je každým rokem prezidentským dekretem obnovován. Díky němu může být každý, kdo je podezřelý z podpory terorismu, jehož definice se, jak je vidno, kreativně proměňuje, zadržen, vyslýchán a internován.

Uvést by se daly i jiné příklady, k pochopení vážnosti situace, v níž se nacházíme, však bohatě stačí tyto tři. Zdá se totiž, že vstupujeme do éry, kdy se bude čím dál tím častěji vládnout pomocí výjimečného stavu, ať už bude jeho záminkou virus, terorismus, ruská hrozba světovému míru, energetická krize či náhlá změna klimatu. Nějaká hrozba se vždycky najde, kvůli které se omezí svobodné lidské jednání, jež je trnem v oku všem k totalitě směřujícím diktaturám, ať už si říkají lidové či liberálně demokratické. Podstatné je udržet ve společnosti trvalý pocit strachu, který se, jak jsme stále ještě svědky, náramně osvědčil.

Bude-li nakonec pandemický zákon přijat, ocitneme se na trajektorii, směřující ke zcela novému režimu, v němž nebude místo pro svobodné občany, ale jen pro poslušné, digitálně ovládané otroky. Opravdu si to necháme líbit?