Ekonomie covidu – Hora Osudu. Díl druhý.

První útrapy a nepohodlí jsou zatím snesitelné, ale do myslí se vkrádá pochybnost z věcí budoucích. Za zády se udatníkům chvějí poslední paprsky jistot. Divná a nesrozumitelná znamení jsou cítit ve vzduchu. Zvláštní řeči Čaroděje nedovolí již nikomu hluboký a posilující spánek. Změna obklopuje skupinku jako pevná košile. Tíha z neznáma přináší ještě těžší myšlenky.

Na hrůzy stále nějaký čas zbývá. Z důvodů vyššího dobra zatím nikdo děti od rodičů neseparuje. Ani slepice, krávy a vepříky zabíjet nebude z temných důvodů potřeba. Zatím. Zkušenost evoluce staré doby se propaluje z DNA až napovrch těl. Démon, starší než samotné základy Země! Gandalf tu moc dobře zná. Musí se mu podívat do rozpálených očí, té součásti Člověka a Světa. Nevědomé dědictví pod povrchem. Doutnající v myslích lidí, kde dobro se příliš často a rychle mění v záhubu. Je s tou silou v kontaktu. Je to jeho práce, vnímat zkušenosti, rozeznávat signály – tu sílu... k přežití. Skupinka statečně stojí před výzvou fyzické i mentální transformace. Čaroděj ví, že existuje zlo, které je pro mnohé ukryto příliš hluboko. Tak hluboko, že jsou přesvědčeni o jeho neexistenci. Všechny popohání a vyžaduje vědomou účast na bytí. Vyžaduje osobní účast na ztrátách, tvoření a růstu. Vyžaduje účast na krizi a hledání možností. Vyžaduje čelit strachu z nepojmenovaného.

A kamery Mordoru jsou v pohybu. Skenují vše živé.

Nákaza, Strach, Kontrola, Moc.

Svoboda je nepřípustná. Svoboda je nenáviděná. Bude se trestat. Nepodvoluje se moci Temného pána.

Svět zdá se, je ztracen. Dny plné hojnosti a radosti končí. Kde jsou chytrá městečka? Kde jsou obyvatelé povznášející se zobáním dobrot mezi vědou, filozofií a vírou v dobré tradice předků… a samozřejmě troškou Mordorské psychologie s jizvou na lidské tváří? Jizvou, navěky varující před Apokalypsou nenažranosti nekonečného růstu.

Něco vydržet. Objevit pevnou vůli. Objevit skrytou sílu. Snad to bude stačit. Možná ještě špetka zájmu, zrnko myšlení a ochranná kouzla proti konzumní magii. Jen fantazie otvírá prostor, kde svět rozkvete, skřeti se náhle zaradují z ranního Slunce v prozření pravdy. Někteří se i rozpláčou. Odhodí těžkou ocel starých časů, ukutou z krutosti a strachu před Mordorským útlakem.

Vzdáme se nástrojů Jeho moci, Jeho prstenu? Hodíme starý kapitalismus Mordoru do Hory Osudu? Přetavíme poznání starých časů v něco nového? To zdá se je symbolický odkaz podprahových indikátorů Tolkienovy křivky živého mýtu v podobě putování z Pytlíkova až na Wallstreet. Moc – chamtivost – zisk – strach – upevňováni moci – větší zisk – víc strachu. Rozum stále šeptá tichým hláskem z podzemí: „nevzdám še švé rybišky, štejně by ji šešral někdo jiný...“

Mocní však také byli podvedeni... neboť „Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem“ J.R.R.Tolkien