Fortitudine Vincimus

V lednu letošního roku uběhlo 100 let od úmrtí muže, o němž jeden z jeho současníků prohlásil: "Byl jednoznačně největším vůdcem, který kdy přišel na boží zemi." A další dodává: "Když se nacházíte v beznadějné situaci, kdy se zdá, že není cesty ven, poklekněte na svá kolena a modlete se, ať vám pošlou Shackletona."

Jméno Ernesta Shackeltona se i dnes oprávněně skloňuje v knihách a na kurzech o lídrech moderní doby. Motto Shackletonovy rodiny Fortitudine Vincimus - Vítězíme vytrvalostí si můžete koupit na tričkách nebo jiných suvenýrech, aniž cokoliv víte o jeho nositeli včetně toho, že vůbec existoval. Co však učinilo ze jména tohoto člověka synonymum slova vůdce?

Kdo byl Sir Ernest Shackleton?

Ernest Henry Shackleton byl námořník a cestovatel. Především to ale byl účastník několika britských expedic do Antarktidy a hlavní hybatel a vůdce Imperiální transantarktické expedice v letech 1914-1916, která si vysloužila přízvisko Nejslavnější neúspěšná expedice všech dob.

Jak říká název, cílem expedice bylo přejít Antarktidu napříč, po souši a přes jižní pól. Shackleton akci organizoval již jako zkušený polárník, povýšený v roce 1909 za své předchozí objevitelské zásluhy do šlechtického stavu, a vědom si toho, že po dosažení jižního pólu Amundsenem a severního Pearym je toto pravděpodobně poslední významná věc, která objevitelům "zbývá".

Expedici však provázely od počátku potíže, završené v lednu 1915 uvězněním jediné lodi výpravy, plachetnice Endurance (Vytrvalá) v ledu Weddelova moře. Z tohoto sevření se loď již nedostala a rozdrcená tlakem ledu šla v listopadu 1915 ke dnu. Celá Shackletonova výprava zůstala uprostřed oceánu na ledové kře.

Co následovalo, je heroický příběh nezměrné vytrvalosti, cílevědomosti a strádání. Po neskutečném boji s přírodními živly, naprosto unikátní plavbě malého otevřeného záchranného člunu Jižním oceánem na vzdálenost 1300 km a prvopřechodu do té doby neznámého vnitrozemí Jižní Georgie, kdy během 36 hodin a vybaven pouze krátkým lanem a tesařskou teslicí, použitou na vysekávání ledu, zdolal s dvěma muži 50 km neznámého horského terénu, dokázal Shackleton následně zachránit všechny muže výpravy.

V roce 2002 obsadil Ernest Shackelton v anketě o 100 největších Britů všech dob jedenácté místo, což mluví samo za sebe. Předběhli jej pouze takoví velikáni jako např. Churchill, Darwin, Newton nebo Nelson. Jiný a obecně mnohem známější britský polárník a úspěšný dobyvatel jižního pólu Robert Falcon Scott skončil v hlasování až na 54. místě. Možná i proto, že se nedokázal vrátit živý?

Pro charakter naší doby je symptomatické, že u nás v obdobném hlasování zvítězil Jára Cimrman a v Británii se po zveřejnění výsledků urazili černoši, protože v seznamu 100 největších Britů nebyl černoch ani jeden. Takže pak proběhlo hlasování o 100 největších černých Britů. Ale to je jiný příběh, dnes by se to BBC už určitě nestalo.

Čest svému pánu i svému jménu dělá i jeho loď, třístěžňová barkentina Endurance, a to i sto let po tom, co spočinula na dně Weddelova moře. Před čtyřmi týdny, na den přesně sto let od Shackletonova pohřbu, 5. března letošního roku, byl po několika neúspěšných pokusech nalezen její vrak jen kousek od známého místa potopení. Leží v hloubce 3000 metrů a díky vhodným podmínkám - a možná nejen díky jim? - je v unikátně zachovalém stavu.

A co z něj udělalo lídra?

Jak si dokázal Shackleton vybudovat takovouto pověst? Kde vzal autoritu a schopnosti vedoucí k tomu, že mu nikdo neřekl jinak než Boss? A proč jej má britská veřejnost v takové úctě, když nebyl vlastně nikde první a jeho nejslavnější akce ničeho nedosáhla?

Z historických záznamů je zřejmé, že to byl člověk přirozeně obdařený talentem vést, což ale samo o sobě určitě nestačí. Nechodil na žádnou manažerskou školu, naopak se o něm v těchto školách učí. Rozuměl svým lidem a jejich silným i slabým stránkám, chápal jejich motivaci. Jejich prospěch kladl na první místo. O námořníky se staral dříve než o důstojníky. Znal rozdíl mezi klidným příkazem a vyštěknutým rozkazem.

V letech 1907-09 se s expedicí Nimrod dostal s třemi muži 97 mil od tehdy nedobytého jižního pólu. Měl dost sil i jídla na cestu tam, ale neměl dost jídla na cestu zpět, takže otočil a všichni čtyři se vrátili. Po návratu řekl své ženě: "Myslel jsem, že budeš mít radši živého osla než mrtvého lva." 

Toto je pouze jeden z mnoha příkladů, které dokládají, že tento muž uměl výborně kalkulovat schopnosti své a svých lidí a hodnotit riziko. Nebyl to dobrodruh jako středověcí korzáři. Současně ale neváhal riziko podstoupit, když nebyla jiná možnost. Je popsáno, že při již zmíněném přechodu horského pásma Jižní Georgie nastala chvíle, kdy on a jeho dva společnicí zdolali horský hřeben, aby za ním spatřili prudký ledový sráz. Současně zapadalo slunce, takže neviděli na dno propasti u svých nohou a ani se nemohli vrátit. Zkusili vysekat stupy, ale to bylo příliš časově náročné. Shackelton svým mužům tedy navrhl, že sklouznou do tmy dolů a dokázal je přesvědčit, že to je jediné správné řešení, protože jinak zmrznou přímo na hřebenu až zapadne slunce. Chytili se v pase a sjeli stovky metrů po zadku, v šeru a neznámým terénem, kde se kdykoliv mohlo vynořit skalisko nebo naopak propast. Shackelton klouzal pochopitelně v čele, protože by nikdy po svých lidech nežádal něco, co by neudělal sám.

Tyto a další vlastnosti z něj učinily respektovaného lídra, který dokázal během transantarktické expedice udržovat vysokou morálku v mužstvu, jež by jinak trávilo nekonečné měsíce na ledové kře nicneděláním. Nečinil rozdíly mezi vědeckou částí expedice a "obyčejnými" námořníky. Všichni museli dělat všechno a Boss je neustále udržoval v činnosti. Každý týden se muselo měnit kdo s kým sdílí stan, aby se předešlo konfliktům v týmu a pletichaření, a vedle lodě, uvízlé jedenáct měsíců v ledu, se dokonce konaly fotbalové zápasy.

Postřehů demonstrujících charakter tohoto muže existuje celá řada a všechny dohromady skládají portrét člověka, kterého za svůj vzor považuje např. taková legenda, jakou je Reinhold Messner.

Lídři jako Shackleton jsou nepochybně inspirací i pro dnešní dobu. Ctění čtenáři jistě umí posoudit sami, zda v jejich okolí jsou osobnosti těchto či podobných kvalit. A samozřejmě opačně, zda osoby, hrající role lídrů, nejsou pouhými marionetami. Případně zda na svém člunu nezapomněly odplout do historie včas. Své lídry si každopádně vybíráme sami, takže pokud nejsme spokojeni, primárně je vždy chyba v těch vybírajících, nikoliv vybraných.

P.S. Zájemcům doporučuji dvoudílnou minisérii s všeříkajícím názvem Shackleton. Zájemcům, kteří umí číst knihy, pak například Lansingovo zpracování průběhu celé transantarktické expedice, které u nás vydalo nakladatelství DharmaGaia v roce 2007 ve vynikajícím překladu Evy Madaraszové, a které je kdo ví proč stále k mání. Pokud se rozhodnete pro obé, začněte určitě knihou.