Význam implicitního nesouhlasu

K tomuto článku mne inspirovala Daniela Kovářová svým textem, kde srovnala souhlas se sexem a nesouhlas s manželstvím pro homosexuály.

V ČR se obecně podceňuje organisace, zde formování společné vůle jako součást státovědy. Nejvíce to bylo vidět na potížích s organisací referenda o přesunu brněnského nádraží, kde se různí aktéři vymlouvali na to, že nejde formulovat otázka, protože je více variant.

Přitom je to velice jednoduché. Platí princip, že kdo chce jakoukoliv změnu, musí ji prosadit souhlasem většiny, jinak platí, že se nic nemění, tj. implicitní ne. Takže v případě brněnského nádraží má jakákoliv otázka v referendu navrhnout, kam se má nádraží přesunout a záporná odpověď znamená, že se nikam přesouvat nebude. Zároveň platí, že odpověď ne je mravně neutrální, protože společenský řád předpokládá, že současný stav je vyhovující, zatímco prosazení změny může být mravnější, ale také nemravnější.

Uzavřel bych tím, že považuji za nehorázné, pokud jsou odpůrci změny pojetí manželství označováni za amorální. Prosazení takové změny sice může být mravnější (já si to nemyslím), ale obhajoba statu quo nemravná není z principu.