První plošné opatření, které by mohlo být užitečné

Blogosféra

Martin Hála

Ne, nestvořil jsem lék na Covid, nýbrž malý testík znalostí či přehledu. Dámy a pánové s právnickým vzděláním mi snad odpustí, co jsem provedl: vzal jsem Listinu základních práv a svobod a osekal ji, co to šlo, až na kost, dokud nezačaly vyčnívat jednotlivé položky, práva a svobody, malé cihličky, ze kterých je možné stavět solidní věž člověčí důstojnosti.

Některá témata jsou v Listině podrobně rozebrána, některá se sešla dvě na jednom řádku. Ne vše platí absolutně, vždy mohou být důvody, proč některá práva omezit (opatření nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví atp.), má se však za samozřejmé, že se tak děje podle zákona, po zralé rozvaze a patřičném zdůvodnění.

O jednotlivostech se dá vést dlouhá debata, celkový strohý výčet nám však bude pro otestování stačit.

První otázka: Kolik (přibližně) základních práv a svobod Listina garantuje?

Druhá otázka: Kolik z nich dokážete vyjmenovat?

Odpovědi na tyto otázky vyplynou z následujícího textu:

1. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

2. Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

3. Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

4. Každý může činit, co není zákonem zakázáno.

5. Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

6. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

7. Právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

8. Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

9. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

10. Právo na život. Nikdo nesmí být zbaven života.

11. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.

12. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí.

13. Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

14. Osobní svoboda.

15. Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

16. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

17. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

18. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

19. Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

20. Obydlí je nedotknutelné.

21. Listovní tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů.

22. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

23. Právo svobodně opustit území České Republiky.

24. Právo svobodně vstoupit na území České Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.

25. Svoboda myšlení.

26. Svoboda svědomí.

27. Svoboda náboženského vyznání.

28. Svoboda vědeckého bádání.

29. Svoboda umělecké tvorby.

30. Svoboda projevu. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

31. Cenzura je nepřípustná.

32. Právo na informace.

33. Petiční právo: ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

34. Právo pokojně se shromažďovat. Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

35. Právo svobodně se sdružovat.

36. Právo volit. Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.

37. Právo být volen. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

38. Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

39. Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

40. Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu.

41. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

42. Právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

43. Právo na stávku.

44. Právo na spravedlivou odměnu za práci.

45. Právo na uspokojivé pracovní podmínky.

46. Právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, pro každého, kdo je v hmotné nouzi.

47. Právo na ochranu zdraví.

48. Právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění.

49. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

50. Právo na vzdělání. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách.

51. Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.

52. Právo přístupu ke kulturnímu bohatství.

53. Právo na příznivé životní prostředí. Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.

54. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

55. Kdo byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

56. Právo odepřít výpověď, jestliže by se jí způsobilo nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

57. Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

58. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

59. Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby.

60. Tato základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Kdybych byl čtenářem tohoto článku, a ne jeho autorem, taky bych tento dlouhý seznam přeskočil. Omluvil bych to tím, že se k němu vrátím - a možná, že bych se k němu i vrátil.

A v tom to je. Všechna uvedená práva považujeme za samozřejmá a ani v nejmenším nepochybujeme o tom, že je zítra všechny najdeme na stejných místech. Užíváme jich automaticky, aniž bychom nad nimi jakkoli přemýšleli, stejně jako si uvědomujeme všudypřítomný vzduch, až když nám začne docházet.

„Zaručených“ svobod máme tolik, že si je ani nepamatujeme. Jak ale chcete chránit něco, co si nepamatujete? Jak chcete bojovat za něco, na co si nemůžete vzpomenout? Jak chcete hlídat něco, co si ani neuvědomujete, že máte?

Současné uvědomování si - a aktivní využívání - všech svobod není možné. Každý jedinec má jejich vlastní žebříček s pořadím důležitosti, každý z nás „využívá“ jinou kombinaci, přičemž se nám v čase priority mění.

Tato přirozená roztříštěnost je samozřejmě výhodou všech, kteří by nás rádi těchto nepohodlných svobod zbavili.

Největší vzepětí boje o lidská práva nastává vždy těsně před tím, než o ně lidé přijdou. Dojde-li k synchronizaci potřeb svobody u většího počtu lidí, je to známkou toho, že její omezování překročilo kritickou hranici, vzduch dochází a není demokratické cesty zpět. Přitom společné vědomí toho, že společně sdílíme dlouhou řadu svobod a práv, je nejlepší pojistkou proti beznaději, lhostejnosti a osamocení. Toto společné vědomí, které u nás prakticky neexistuje, také významně chrání před sklouznutím směrem k lákavé snadnosti totality, se kterou nyní tak rádi koketujeme.

Proto bych plošně zavedl do osnov předmět „Občanské vědomí“ jako nepovinný ve školách mateřských a povinný ve školách základních a středních. Každý dospělý by měl jednou za rok absolvovat dobrovolný připomínací kurz o základních občanských svobodách.

Tvoje znalosti chrání mě, moje znalosti chrání tebe....

Je to plošné opatření, ale pokud by bylo servírováno jako prestižní záležitost pro lidi, kterým o něco jde, a nikoli jako prolhaná tečka pro nesvéprávné, mohlo by mít svůj pozitivní, dlouhodobý efekt.