Jak dlouhodobě zabránit válečnému konfliktu Rusko-Ukrajina?

Blogosféra

Robert Troška

V současné době probíhají horečnatá diplomatická jednání snažící se zabránit potenciálnímu konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Řada analytiků zdůrazňuje malý nebo rovnou mizivý zisk pro Putinův režim v případě obsazení východní a jižní části ukrajinského území.

Východ a jih Ukrajiny: Velký ekonomický potenciál

Téměř všechny komentáře se shodují na ztrátovosti takového kroku pro Putinovu administrativu. Musím se přiznat, že výše uvedený optimismus nesdílím. Ve východní části Ukrajiny je stále značný ekonomický potenciál, protože Rusko ztratilo část vojenské průmyslové výroby nalézající se hlavně na východní Ukrajině. Jen namátkou fabrika na výrobu tanků v Charkově (ihned 20km za hranicemi Ruska), výrobce motorů pro vrtulníky (Záporoží, východ Ukrajiny), loděnice v Nikolajevu (jižní pobřeží Ukrajiny), bez nichž Rusové nemohou pomýšlet na výrobu větších lodí anebo výrobce transportních letadel Antonov, bez jehož výroby a náhradních dílů má Rusko problém s přepravou výsadkových jednotek a lehké armádní techniky.

Takže obsazení východní části Ukrajiny dává ekonomický smysl nejen v propojení východního Donbasu s Krymem po souši, ale i v zisku kapacit ve vojensko průmyslových oblastech, které Rusku dnes nejvíce chybí.

Samotná okupace východu a jižního pobřeží by znamenala pro Ukrajinu obrovskou geopolitickou ztrátu a rapidní snížení významu na úroveň druhořadé evropské mocnosti, kdežto pro Putina by takovýto zisk katapultoval k historickému geopolitickému úspěchu, který se v silovém chápání ruské imperiální politiky vždy cenil. Putin by se pro Rusy stal ikonou zastíňující i největšího ruského vladaře Petra Velikého.

Takže argumenty poukazující na nesmyslnost takového kroku jsou liché. Platí jen jeden důvod, proč Putin stále východní a jižní část Ukrajiny, kde je silná ruskojazyčná populace, neobsadil:

POTENCIÁLNÍ ZTRÁTOVOST při vleklém válečném konfliktu

Putin provádí neo-Bismarckovskou imperiální politiku, která zavelí k akci jen v tom případě, pokud je propastný rozdíl mezi silou jeho jednotek a slabostí soupeřů. Získání Krymu bez jediného výstřelu je toho dostatečným důkazem.

Poslední návrhy z dílny bruselských progresivistů jak zabránit invazi ruské armády jako je zákaz vstupu dětí a mladých lidí z Ruska na prestižní západní školy (prý děti oligarchů) je snad špatným vtipem. Předně hlavní vojenští jestřábi v Kremlu nemají v oblibě západní školy a univerzity, proto je může tento krok jen povzbudit k další agresi. Jiná věc je zmrazení účtů vládnoucí klice v Kremlu, jenže hlavním problémem je identifikace těchto neznámých lidí z okolí Putinovy suity, kde je vše tajeno a skrýváno s carskou pečlivostí. Známe tyto lidi?

Je jen jediná možnost, jak Putina zastavit:

Nastavit takové překážky, které způsobí Putinovi ztráty převyšující zisk intervence.

Silné ekonomické ztráty spolu se ztrátami na životech vojáků a vojenské techniky mohou způsobit vládci Kremlu neřešitelné problémy, které mohou dojít až k jeho vynucené resignaci a nahrazením „moudřejším nástupcem“. Tento fakt Putin moc dobře ví.

Řešení: Vojenské bilaterální smlouvy

Jediným účinným způsobem, jak zabránit možnému válečnému konfliktu je vytvoření silných bilaterálních spojenectví vojenského charakteru s Ukrajinou.

Je otázkou, proč se neustále řeší vstup Ukrajiny do NATO, když všichni vědí, že musí být shoda mezi všemi členy NATO, a ta v současné době chybí. Navíc vojenská síla NATO se odvíjí od jediného člena, Spojených států, které jsou stále hegemonem v oblasti nových vojenských technologií a chytrých zbraňových systémů.

Vyvstávají tři hlavní možné způsoby, jak zajistit bezpečnost Ukrajině prostřednictvím bilaterálních smluv:

  1. USA-Ukrajina: Bilaterální smlouva masivních dodávek vojenské techniky Ukrajině
  2. USA-Ukrajina: Bilaterální smlouva o přímé vojenské pomoci v případě napadení Ukrajiny
  3. Polsko-Ukrajina: Bilaterální smlouva o přímé vojenské pomoci v případě napadení Ukrajiny

První varianta masivních dodávek vojenské techniky Ukrajině ze strany USA je realizovatelná v dlouhodobém horizontu. Je finančně i časově náročná na zaškolení, výcvik a osvojení dovedností s novými zbraňovými systémy. Proto není vhodná pro okamžité zamezení konfliktu.

Další varianta s přímým zapojením armády USA do konfliktu by byla paradoxně ekonomicky nejméně náročnou a zajišťující okamžité odstrašení. A nemluvíme jen o mamutí letecké nadvládě USA ve vzduchu, stačila by přítomnost dvou amerických křižníků nebo jedné letadlové lodi v Černém moři a vsadím se, že by si Putinova administrativa rozmyslela jakýkoliv konflikt s Ukrajinou. Jen palebná síla amerických křižníků včetně vybavení střelami Tomahawk je natolik obrovská, že by zajistila dostatečné odstrašení. Nicméně geopoliticky je tato varianta stěží akceptovatelná pro americké spojence v Evropě, kteří by se báli zatažení do obřího globálního konfliktu.

Zbývá tak třetí varianta vojenského spojenectví s Polskem. Polsko je již dnes významným geopolitickým hráčem s armádou čítající 120 tisíc vojáků, která se má v příštích letech rozrůst na 300 tisíc mužů s modernizačním programem nemajícím v Evropě i ve světě obdoby, jen během let 2021 až 2035 Polsko nakoupí zbraně za 524 miliardy zlotých (3,144 bilionu Kč)!

Již dnes vlastní 48 bojových stíhaček F-16, mají podepsaný kontrakt na dodávku 32 kusů nejmodernějších stíhacích letounů F-35 za 105 miliard korun, dalším je již podepsaný kontrakt na 250 nejmodernějších tanků Abrams (více než 135 miliard korun) kromě vývoje a výroby cca 1000 svých vlastních tanků. Zlatým hřebem je nákup protiletadlových a protiraketových kompletů Patriot za 4,75 miliardy dolarů (98,26 miliardy Kč). Polsko pravidelně vydává 2,0% svého HDP na obranu, v roce 2030 plánuje vyčlenit na obranu dokonce 2,5% HDP!

Polsko navíc s Ukrajinou sdílí společnou historii i kulturní sounáležitost. Část dnešního území západní Ukrajiny patřila k polskému území, takže tu existují i jiné než jen oficiální vazby. Velkým plusem vojenské dohody mezi Ukrajinou a Polskem je možná pacifikace průniku ruských vojsk z prostoru Běloruska, kde spočívá Achilova pata ukrajinské obrany hlavního města, které leží jen 150km vzdušnou čarou od běloruských hranic. Navíc nasazení vzdušných sil F-16 spolu s nejmodernější tankovou technikou polské armády může být dostatečným prvkem odstrašení bez ohledu na obří převahu vzdušných sil Ruské federace, která by v konfrontaci se stíhačkami F16 dopadla nejspíš podobně jako při osvobozování Kuvajtu v roce 1990.

Tato poslední varianta má i velkou výhodu v implementaci s první variantou postupného masivního vyzbrojení ukrajinské armády novými technologiemi ze strany USA.

A závěrem? Putin není nepřítel ani válečný štváč nebo bezhlavý militarista typu císaře Viléma II., pod jehož vedením rozpoutalo Německo 1.světovou válku. Putin jen hraje s Ukrajinou a Evropou šachy a je na současné politické reprezentaci, aby dokázala na Putinův šach řádně odpovědět. Leštění kremelských klik západními politiky nejspíš v dlouhodobém horizontu stačit nebude.