Putin a irská neutralita

Blogosféra

Štěpán Krejčí

Od včerejšího rána se oči celého světa upírají k Ukrajině, kde ruský prezident Vladimir Putin odstartoval blitzkrieg, jenž nemá v poválečné historii evropského kontinentu obdoby. To, že válka na Ukrajině není problém lokální, ale celoevropský musí být již každému jasné. Dokladem této skutečnosti je mimo jiné i fakt, že Putinova agrese dost možná vyvolá zajímavou diskuzi na úplně opačném konci Evropy.

Irský vicepremiér Leo Varadkar včera během svého projevu v parlamentu prohlásil, že přestože Irská republika je vojensky neutrální, v tomto konfliktu neutrální není. Dále řekl, že irská podpora Ukrajině je neochvějná a bezpodmínečná. Ve stejném duchu se vyjádřil i ministr zahraničí Simon Coveney, který sdělil, že přestože Irsko není s nikým vojensky spjato a není ani členem NATO, rozhodně teď nezůstává neutrální.

V záplavě všech vyjádření podpory, která se v posledních dnech ze západu na Ukrajinu snášejí, se nám prohlášení irských čelních představitelů nemusejí zdát příliš zvláštní, nicméně pravdou je, že v sobě nesou významnou symbolickou váhu. Irsko si totiž právě na své neutralitě historicky velmi zakládá. Poslední válečný konflikt s cizí mocností, který země vedla, byla krátká válka s britskými složkami, kterou na začátku dvacátých let vyvrcholila staletí irského boje proti britské nadvládě. Neutralita a neochota válčit se pak staly jedním z pilířů nově vzniklého státu.

Nejvýmluvnějším příkladem této irské mentality je nepochybně období druhé světové války, v Irsku obecně známé jako „Stav nouze.“ Irská republika do konfliktu zapojena nebyla a dávala si velmi záležet, aby tomu tak zůstalo po celé jeho trvání. Irsko v době „Stavu nouze“ nepřerušilo diplomatické styky s Německem a premiér dokonce v roce 1945 vyjádřil německému velvyslanci soustrast nad úmrtím Adolfa Hitlera. Ve veřejné sféře navíc působila důkladná cenzura. Vláda si zakládala na tom, že Irsko se války neúčastní a jakákoliv válečná propaganda byla nepřípustná. To samozřejmě zahrnovalo jak tu německou, tak spojeneckou. Vznikaly pak poněkud vtipné situace, kdy například z filmů určených pro distribuci do irských kin byly vystřihávány celé scény, které se i jakkoliv nepřímo týkaly války. Zatímco v Británii zaplňovaly přední stránky novin zprávy o nočních náletech a zničených městech, v Irsku to byly dostihy. Irská vojenská neutralita byla založena na přesvědčení, že ani jedna ze stran konfliktu není z pohledu morálky v právu a jakýkoliv materiál, který by se snažil obyvatelstvo zeleného ostrova přesvědčit o opaku, byl zadržen.


Jenže to není případ této války. Irská politická reprezentace jednohlasně zdůrazňuje, že všechna vina v tomto konfliktu jde za Ruskem a že Rusko musí být za svou agresi potrestáno. Společně s evropskými partnery se Irsko bude podílet na uvalení sankcí a dokonce to vypadá, že by se na ostrově mohla opět rozhořet o vojenské neutralitě vážná debata. Neutralita je symbolem nové etapy irské historie. Když je Irsko neutrální, je svobodné a nedoléhají na něj důsledky cizích válek, jak tomu často bývalo za britské nadvlády. Teď to ale vypadá, že Putin dokázal to, na co bylo pro Hitlera zřejmě ještě příliš brzy — svou agresí vůči slabšímu sousedovi vyvolal v Irech záblesky minulosti a možná je i přesvědčí svůj výsostně neutrální postoj přehodnotit.