O solidaritě a pokrytectví
Aktuálně jsme ve světě svědky vzedmutí nebývalé vlny solidarity s Ukrajinou. Dřívější optimalizátoři daní nyní posílají omračující (byť stále řádově nižší než na daních ušetřené) částky na dobročinnost. Hotely (nasosané z dvou let pandemických podpor od státu) na několik dnů poskytly své luxusní pokoje. A státy – stále opilé svou šílenou monetární a fiskální politikou posledních cca 10 let (a zejm. ve své pandemické mutaci od roku 2020) – neváhají na řešení akutního problému vrhat čím dál tím vyšší částky (a kavalírsky odhlížejí od rizika, že tímto aktem „nezištné“ pomoci uvrhnou ekonomiku do „neočekávaného“ inflačního kolapsu srovnatelného s měnovou reformou 50. let a ožebračí masy poctivých spořitelů). Velkorysí dobrodinci tak slíznou smetanu svých bohulibých skutků a reálně to zaplatí daňoví poplatníci a poctiví občané podle principu obráceného Jánošíka. Přitom se dobrodinci navíc mohou tvářit, že jediní zlouni v této rovnici jsou ti, kteří si stěžují na vysoké ceny.
Máme tedy co do činění s brilantní PR strategií. Nehrozí nám však akutní otrava nadměrnou signalizací ctnosti? Socialismem šampaňského? Naše babičky by možná použily výraz farizejství.
Pojďme se tedy zamyslet, jak by mohla vypadat skutečná solidarita:
1. Výchozím bodem je skutečnost, že nejúčinnějším mechanismem solidarity v naší společnosti je bezesporu zdanění.
2. Pokud tedy společnost dospěje k většinovému názoru, že je potřebná vyšší míra solidarity, nabízí se především zvýšit daně z nemovitostí. Ty jsou u nás v mezinárodním srovnání velmi nízké a vyšší daně by také mohly utlumit negativní projevy spekulací, kdy vlastníci (často i zahraniční, např. ruští) drží své nemovitosti prázdné a nemají zájem o jejich užívání ani pronájem, nýbrž spekulují pouze na vzestup jejich hodnoty. Podívejme se, kolik je v lukrativních lokalitách v centru Prahy např. nevyužívaných nebytových prostor.
3. Potěšující vlnu solidarity od internetových společností by bylo vhodné přetavit do daně z internetových transakcí. Cílem není trestat online, nýbrž pouze vytvořit férové konkurenční prostředí mezi digitální a kamennou ekonomikou.
4. Pokud budeme mít pocit, že nápoj celospolečenského konsenzu chceme okořenit ještě vyšší dávkou solidarity, nabízí se zvýšit daně z příjmů (a případně i odvody) a zrušit daňové výjimky. Pokud by nenasytná hydra státní dobročinnosti vyžadovala ještě dodatečné prostředky, neměli bychom opomíjet ani kreativní nápady typu bankovní sektorové daně.
5. Zároveň by státy měly zakročit proti obrovské inflaci, kterou (v drastickém rozporu s legitimními očekáváními veřejnosti o stabilní měně s cca dvouprocentní inflací) vyvolaly svou dřívější politikou, zejména pandemickými opatřeními posledních dvou let. Chyby se mohou přihodit, ale teď je nutné je urgentně napravit. Jinak bude, s fatálními dlouhodobými důsledky, zničena důvěra veřejnosti v naše instituce a naši civilizaci.
6. V českém kontextu to přitom není vůbec nic nemožného. Okamžité projevy inflace lze zmírnit výrazným snížením DPH na potraviny a energie (jak činí řada jiných zemí EU); tím odlehčíme chudším vrstvám a o tom ta solidarita přece snad je, nebo ne? (Naproti tomu není vhodné navyšovat dávky a platy ve státním sektoru, což by pouze přililo do inflačního ohně). A kořeny inflace lze adresovat navýšením úrokových sazeb nad úroveň inflace (tj. nikoli sedm procentních bodů pod úrovní inflace, což je naopak významný proinflační faktor) a silnějšími intervencemi na posílení kurzu koruny (devizové rezervy cca 150 mld. euro, údajně druhé nejvyšší v Evropě po Švýcarsku, by na to stačit měly).
7. Byť tento lék může být pro ekonomiku i dočasně nepříjemný, dlouhodobě bude mít taková politika tendenci prospět těm lidem na této planetě, kteří drží koruny. Což je kdo? S nejvyšší pravděpodobně většinou zejména obyvatelé a podniky v ČR. Proč tedy nemůže český stát konečně v zájmu solidarity udělat i něco pro české občany – od toho tu snad je?
Je mi jasné, že ty z návrhů, které směřují k vyššímu zdanění, se nemusí líbit všem čtenářům. Tyto návrhy však vycházejí z premisy, že s ohledem na aktuální situaci chceme posílit solidaritu. Pokud tato premisa neplatí, řekněme si to na rovinu. Tuto diskusi je však potřebné vést otevřeně. Není možné skutečnou solidaritu odmítat pod pláštíkem předstírané modro-žluté dobročinnosti rozdávané z peněz ostatních. Výhodou bude, že ti, kteří teď tolik hovoří o solidaritě, budou mít daleko větší prostor tuto svou solidaritu projevit skutky.