Kde zubař tvůj, kde zubař můj?

Blogosféra

Karel Machala

Začneme zlehka: trochu si zabásníme na motivy hymny. Tématem je český dentální (pa)systém, který si zaslouží vyjmout nejeden pomyslný zkažený systémový zub.

Kde zubař tvůj,

kde zubař můj?

Kazy bolí po rodinách,

lidé kvílejí po skupinách,

v zubu skví se kazu svět,

dentální ráj však na dohled!

Brání mu ta zrádná regulace,

regulace česká, problém tvůj,

regulace česká, problém můj.

Jak říkali Francouzi: Cherchez la femme. Za vším hledejte ženu. Ruská propaganda zase říká: Za vším hledejte USA. A my můžeme říkat, tentokrát naprosto trefně: Za vším, co nefunguje, hledej nějakou regulaci, zákaz, příkaz, přebujelý zákon, úřední razítko, omezení, moc středověkých cechů, čili nefunkční pseudotrh, v němž někde „udělali soudruzi z NDR chybu“. Ve zkratce by se to dalo popsat jako mateřská školka pro dospělé, kde paní učitelka určuje, co smíte a co nesmíte. Některým lidem vyhovuje, když za ně rozhoduje někdo jiný a dopady si ani neuvědomují. Jiným ne, protože vědí, že to nefunguje a do svobodné společnosti nepatří.

Dentální péče na ose Česko – Řecko – Polsko – USA – Mexiko...

Zubaři dělají, co mohou, avšak problém je systémový, regulační, legislativní a komorotlačný. Je to kupodivu víc tvůj problém, spoluobčane, než člověka z Polska či Řecka. A víc než můj, neboť potřeba mých návštěv je relativně podprůměrná.

Představte si takovou v Česku neuvěřitelnou věc. Jedete po Řecku, když tu vaše žena potřebuje vyřešit zubní problém. Posunujete se od města k městu po starověké trase, nejprve Atény, dále Marathon, kde již 2532 let spočívají kosti (a zuby!) obránců řecké suverenity. Kosti a zuby perských zachvatčikov v mohyle nejsou, jsou o kus dál.

Hned po mém střevním problému se zkaženými olivami od dědečka z Marathonu nastal akutní zubní problém mé ženy. První myšlenka: jestli je to tu jako v Česku, pak potěš Zeus. Milá, ale zadlužená a přeregulovaná země to je. Je-li taková i v léčbě zubů, máme problém. Volám Dimitrise, majitele obydlí. Dimitris doporučuje zubařku, zubařka dává termín ještě dnes odpoledne (ještě dnes, a odpoledne, slyšíš to, lide české kotliny, je to vůbec možné? A to nejsme v Aténách!). Dentální ráj. Cestou (autem) potkáváme mnoho zubních ordinací. Jakoby tu bylo víc zubařů než pacientů. Zubní problém vyřešen v mžiku, děkujeme. Evcharistó poly. Rychlá, profesionální, nedrahá pomoc. Možná je to náhoda a měli jsme štěstí?

Jako kilo banánů

Následovaly Atény, Korint, Mykény, Sparta, Olympie a po cestě zpátky – co čert (ďábel, διάβολος, diávolos) nechtěl – nebo chtěl – ještě jeden akutní zubní problém. Město Patra, hledám na mobilu a nacházím zubařku v místě, kde parkujeme, volám. „Dobře, zazvoňte dole, přijďte“ – přicházíme, nikde žádná fronta, krásná ordinace, za deset minut v křesle, za půl hodiny hotovo. Opravdu zírám: rychlé a levné, skoro jako nákup kila banánů – fungující trh. Problém vyřešen (je to jiný zub než u Marathonu), zase okamžitě, profesionálně a nedraho. Řecko - zubů ráj to na pohled! Můžeme pokračovat v našem historickém okruhu na další trase Delfy, Olymp, hrobka Filipa Makedonského, Pella (kde Megás Alexandros měl svůj pellech), Soluň, Trója (Türkiye-de) a potom pomalu přes celý Balkán domů. Po Řecku jsme potkali ještě hodně zubních ordinací, ale už jsme je nepotřebovali.

Možná je v Řecku zubařů trochu moc a část by se mohla na jednotném trhu EHP/EU přelít do Česka, přičemž užitek by vznikl všem? Win win? Možná. Ale to by ta naše komora česká (je tak hezká? tak hezká?) nesměla klást nesmyslné (dvakrát podtrhnout: nesmyslné) podmínky pro práci zubařů z jiných zemí EU v ČR. Normálně můžete v EU pracovat v jiné zemi, zubař však v ČR potřebuje splňovat podmínku dobré znalosti českého jazyka.

To máte tak: když uděláte kozla zahradníkem, když vám středověký cech (zvaný třeba moderně komora) hlídá systém, nedivte se. Nefungovalo to ve středověku a nefunguje to ani dnes. Pro klienty je výhodné mít co nejvíce zubařů, co trh snese. Konkurence tlačí ceny dolů a kvalitu nahoru. Naopak mít co nejméně zubařů je výhodné jen pro zubaře, pro členy komory. Proto je na místě pojem „kozel zahradníkem“. Menší nabídka při stejné poptávce šroubuje ceny vzhůru, a když to nejde a jsou navíc stanovované státem jako „body“ přes „pojišťovny“, pak nabídka mizí a chybí – je to jako s chybějícím zbožím či službami za socialismu. Nemůžete správně stanovit cenu toaletního papíru, do trhu se netrefíte ani s titulem profesora plánování, vytvoříte buď nedostatek, nebo přebytek. Bez cen volného trhu to fungovat nebude. Zde je stejná příčina, stejný princip, stejný důsledek. Není těžké to pochopit ani pro neekonomy.

Fronta, nebo jazyk?

Regulace se o nás vždy tak dobře starají, potřebujeme se přece se svým zubařem domluvit dokonale česky, ne? Ne, třikrát ne! Je tu stejná příčina problému, jako když nebyly za socíku banány a teď jsou? Přesně tak. Socialistické řízení trhu především velmi škodí klientům – představte si ubohého pacienta, jak přijde do ordinace v ČR a tam na něho zdatný řecký zubař spustí „Kali mera, ti kánete?“. To by přece asi i bolest zubů přešla a člověk by s radostí odkráčel do tříhodinové fronty přetížené české zubní pohotovosti. (Vtipkuji, jak zajisté cítíte).

Za prvé: Řecký zubař zpravidla umí anglicky, a mnoho českých klientů taky umí anglicky. Problém domluvy je pak nulový. K zubaři, který neumí dobře česky, by se přelili například pouze lidé, kteří nepotřebují, aby jejich zubař uměl česky. Nějaký milion lidí, dva, nebo tři?

Za druhé: O české zubaře by se pak s větším komfortem podělili ti, co potřebují, aby zubař uměl bezchybně vyslovit větu „tři sta třicet tři stříbrných zubů neobsahovalo ani atom rtuti, protože se jedná o neurotoxin“. Někdo upřednostní rychlé ošetření, někdo zase dokonalou znalost češtiny, nejsme všichni stejní, každý si vybere, co sám chce. Takhle to funguje ve svobodné společnosti. Proč by nám preferenci měla přikazovat nějaká vrchnost? Přetlak poptávky by se uvolnil. Heuréka!

K tomuto by měla (ale vzhledem k zájmům nemohla) dospět i zubařská komora. Proto k tomu musí dospět zástupci voličů. V komoře by samozřejmě nemělo býti povinné členství a vůbec by neměla míti kozlozahradnické právo mluviti do toho, jak bude regulována lékařská péče o české (a třeba i ukrajinské) zuby. Od toho jsou voliči a zejména je třeba nechat působit svobodný trh, i přes hranice: vyberu si sám lépe než komora, která mne nezná a o mé zájmy nedbá. Dbá logicky o zájmy někoho jiného. Můj verdikt: Řecký zubař či zubařka je vítán. Kalos írthate!

Polská zubařka též vítána

Řecko je výjimka? Nie, naprawdę nie. Jeli jsme jednou Polskem z Litvy a zastavili jsme se u Bělověžského pralesa s jeho zubry. Nastal problém se zubem. Jsme tu 2 noci, v Česku by bylo téměř vyloučeno získat za takto krátkou dobu přízeň dentálně vzdělaného člověka mimo přetížené pohotovosti. Nejisté zavolání do místní zubní ordinace - co když je to jako u nás? Vysvětlil jsem, že že jsme turisté z ČR a že máme v rodině absces.

„Přijďte zítra v x hodin.“ Z jitra v x hodin bylo zrentgenováno, vyřešeno, obsáhle vysvětleno, co se má se zuby dělat dále v ČR. Když to skvělá paní doktorka vysvětlovala, hlavou mi běžely pochybnosti o tom, že se toto vše v ČR snadno zařídí. Zubařka od zubrů by se v ČR taky víc než uživila. Už druhá země, kde dentální péče funguje, kde není zřetelný systémový problém a současně drobný zákrok nestojí mnoho tisíc korun.

Ukrajina v Brně

Přidejme nedávný zážitek z Brna. V pátek odpoledne jediná zubní pohotovost v kraji. Zubní problém nastal zrovna v době, kdy auto vypovědělo své služby a veřejná doprava by byla dodatečným mučením trpící (delší bolest). Nezbývalo než zavolat taxi. Byli bychom dali cenu taxi tam a zpět (3500 Kč) nějakému blíže se nacházejícímu zubaři, jenže kde ho vzít? Na normálním trhu to funguje tak, že když někomu zaplatíte třeba „jen“ 2000 Kč za půl hodiny práce (skvělý džob), rád vám pomůže. Vy ušetříte čas, ušetříte oproti ceně taxi, win win. Svobodný trh je to nejlepší, pokud není nesmyslně přidušen a zablokován regulacemi. Jenže... v dentální ČR ho nemáme. Není to jako v Řecku či Polsku a přelévání nadbytečných řeckých zubařů je znemožněno.

A tak si po jízdě taxi vystojíte dvouhodinovou (mohlo to být horší) frontu v Brně. Ve frontě jsou i lidé z Ukrajiny, takže si popovídáte a čas tak lépe uteče. Jenže: zubaři z Ukrajiny jsou mezi uprchlíky taky, mohli by ulevit frontě, že? Absurdní jazyková regulace to však neumožňuje, zdá se. Zubařka z Ukrajiny zde musí hledat místo nekvalifikované, zatímco její spoluobčané (které by normálně doma ošetřovala, kdyby nebyla ruská invaze) musí do fronty k české zubařce. Není to trochu hlupota, bezumstvo, durnycja?

Takže, co dělat? Je to stejné jako s těmi banány či toaletním papírem za socialismu. Když zablokujete svobodný trh nějakou regulací - tehdy šlo (nejen) o devizovou, dnes (nejen) jazykovou - zboží či služba prostě není k dispozici blízko, rychle nebo za normální cenu. Toto lze zčásti vyřešit relativně rychle – přestat klást nesmyslné podmínky, minimálně na zubaře z EU/EHP a ideálně i na jiné. Minimálně zrušit jazykové podmínky, nebo je zaměnit za elegantní povinný nápis na dveřích ordinace: „Zuby řeším nejmodernějšími metodami. Bohužel nehovořím dobře česky, pokud vám to nevadí, jste vítáni. I speak English. Ich spreche Deutsch. Ukrajinskoju. Pa-russky. Elliniká.“ Pokud už to musí být, proč nestačí regulátorům sestra, která se domluví s lékařem i pacientem?

Místo nemožnosti poptávat takovou službu máte možnost volby – komu se to nelíbí, najde si jako dnes zubaře, který česky mluví perfektně. Když bude přetlak nabídky a konkurence, péči to nezhorší. Konkurence léčí a nekvalita se v prostředí přetlaku nabídky moc nechytá. A naopak – v prostředí přetlaku poptávky musíte brát vše, jezdit daleko, nebo přeplácet. Tak prosté to je. Péče rozhodně není lepší tam, kde máte milion předpisů. A neplatí to jen pro zdravotní služby. Toto je základní problém české (nejen) dentální péče a je třeba začít prořezávat přebujelé regulace, počínaje tou jazykovou.

KAREL MACHALA

P. S. Ještě k rozšířenému argumentu proti svobodě ve zdravotnictví. Zdravotnictví se svobodným trhem by prý údajně mohlo být tak drahé jako v USA, kde prý je volnotržní zdravotnictví. To je ale obrovský omyl. V USA není volnotržní zdravotnictví ani náhodou. Vzpomínka z minulého roku: úřady vyhrožovaly lékařům, kteří chtěli na covid předepisovat ivermectin, odebráním licence, tedy likvidačním zákazem práce. To má se svobodným trhem asi tolik společného jako oheň s vodou, nebo jako mRNA s normální vakcínou.

V USA jsou kvůli kozlozahradnickým regulacím ceny zubní i lékařské péče naopak vysoko nad úrovní, která by byla v systému svobodného trhu. To neznamená, že USA jsou ekonomicky nesvobodnou zemí. V mnoha oblastech je tam svobody víc a regulací méně než v EU, počínaje nenucením dětských sedaček velkým dětem v autě a konče třeba nižšími cly na zahraniční zboží, blahodárnou neexistencí zbytečně složitého systému DPH a celkově nižšími nepřímými daněmi z nákupu i daněmi z příjmu. To vede k příznivějším cenám (postřehy z cest po USA před koronavirem jsem popsal v knize Mezi indiány, dinosaury a mrakodrapy. 4444 mil putování digitálních nomádů Amerikou). Jen je to bohužel tak, že zdravotní péče mezi oblasti větší svobody v USA nepatří a následkem je neúměrné zdražení péče nad úroveň cen svobodného trhu. Mimochodem i jeden z důvodů, proč se pod jižní hranicí USA nachází tolik mexických zubních ordinací.