Hlasování peněženkou a duševní hygiena nakupování

Blogosféra

Jan Mráz

Lidé si všímají, jaké škody způsobil české ekonomice Andrej Babiš během působení jeho vlády a že ani před jejím vznikem nedisponoval předpoklady, které by byly v souladu s elementární politickou kulturou, a pro působení v čele vlády ho tak kvalifikovaly. Lidé registrují, že Čína provozuje koncentrační tábory a imperialistický koncept tianxie, tedy světa pod jednou čínskou střechou. O ruském imperialismu toho času realizujícím se na Ukrajině nemluvě. Lidé sledují, jak je určité nadnárodní korporace ze zemí, ve kterých je progresivistická levice na pochodu institucemi, zkoušejí nad rámec dodávky výrobků nebo poskytování služeb zbavovat „toxické maskulinity“, odnaučit jezdit autem nebo jíst maso, politicky formovat nebo jinak vychovávat. Všechno to v lidech vytváří negativní pocity, ze kterých se nezřídka vyznávají.

Samotné proklamativní odmítnutí Babiše, Číny nebo woke korporátu ovšem nebrání jejich další činnosti, protože ta není živena přízní či odmítnutím, ale penězi. Je sporné i to, zda pouhé vymezení se má nějaký duševně očistný potenciál. Lidé mají vždy možnost uplatnit efektivnější nástroj, kterým je hlasování peněženkou. Paradoxně ho nevyužívají, dospěje-li jejich ekonomické já k závěru, že jim některý ze „zlé trojky“ nabízí produkt podle jejich očekávání za přitažlivou cenu. Připomíná to pak situaci z anekdoty, kdy zaléváme stromek, na kterém je přidělána oprátka, na níž se uškrtíme, až stromek vyroste. Nezalévat tento stromek má přitom mnohem zřejmější duševně hygienický potenciál než se jen pohoršovat.

U těch, kdo se rozhodnou hlasování peněženkou nevyužít, přichází pak na řadu proces racionalizace. Ten se většinou odehrává ve dvou linkách. Ta první poukazuje na omezenou míru vlivu jednotlivce. „Tím, že zrovna já nebudu kupovat Babišovy výrobky, Babiš nezchudne.“ To je jistě pravda. Ale pokud se malý vliv násobí velkým počtem realizací, stává se reálným dopadem. Je to zřejmé u voleb, které rozhodují hlasy jednotlivců, i když někteří se domnívají, že „zrovna můj hlas tak něco ovlivní“.

Druhou racionalizací je poukaz na nemožnost dosáhnout „čistého“ řešení, a tak nemá smysl snažit se o žádné. Typicky „stejně se všechno vyrábí v Číně“. Jednak to obecně samozřejmě není pravda, ale zejména u různých výrobků je různá míra participace čínských dodavatelů na jejich vzniku, a tím pádem i různá velikost výnosu končícího u čínských soudruhů. Kromě výrobků, kde jsou celý návrh, výroba, prodej i zisk čínské, jsou výrobky, které ve vlastní továrně v Číně vyrábějí nečínské firmy nebo výrobky, které čínské firmy vyrábějí podle nečínského návrhu a pod nečínským dohledem.

Minimalizovat podporu „zlé trojky“ přitom lze prakticky vždy, aniž by to bylo na úkor osobního rozpočtu nebo uspokojení osobních potřeb. Prakticky vždy se dá vlastními penězi podpořit někdo jiný, a minimalizovat tak reálnou podporu toho, kdo z nich pak podporuje aktivity v rozporu přesvědčením dotyčného. Místo Vodňanského kuřete můžu vzít klatovské, místo Kosteleckých, Kmotra nebo Krahulíka pak LE & CO, Ponnath nebo Krásno, místo Olmy nebo Tatry třeba Madetu nebo Bohemilk, místo Penamu a Odkolka Pernarec nebo Hořovice. O spoustě živnostníků coby alternativě nemluvě. Nemusím si kupovat Huawei, Xiaomi nebo Lenovo, když je Sony, Samsung nebo Asus. Můžu tankovat u Shell, který končí nákup ropy z Ruska. Místo Komerčky je tu Fio, místo Generali máme Direct, místo P&G třeba DM, místo Vodafonu může být O2.

Pokud člověk přeruší své osobní penězovody ve prospěch těch, kdo jednají proti jeho zájmům a hodnotám, všude tam, kde to snadno jde, nemusí ho mrzet, když si nesníží osobní životní standard ve zřídkavých případech, kdy rozumná alternativa zrovna k dispozici není.