V.P. contra A.B. (Černošická Oděsa potřetí)
Dříve, než jsem našel čas na zformulování vlastní reakce na kritickou reflexi mého přítele Adama, ozval se hlavní aktér této polemiky - Václav Polívka. Nežádal mne, abych tuto jeho sebeobranu zveřejnil, bude ale určitě rád, když došplouchne dál, než do mé poštovní schránky. Ostatně zaslouží si být v tomto sporu slyšen. Některé postřehy Polívkovy apologie mi jsou cizí, nicméně uvádím ji v takové podobě, v jaké jsem ji dostal. K vlastní polemice s Adamem se snad propracuji v průběhu prvního velikonočního týdne.
RESURREXIT, SICUT DIXIT, ALLELUIA!
Je mi vytýkán nevkus a provokace, že v době, kdy jsou zabíjeni Ukrajinci vojáky Ruské federace, provádím skladbu o události, kdy ukrajinští civilisté zabíjeli ruské civilisty v mnohem menším měřítku. Je to prý jako jmenování špatných vlastností zesnulého na pohřbu. A omezení, nebo zrušení spolupráce se mnou, je pro tento nevkus, nebo můj vadný charakter, jestliže podporuji nesprávnou stranu válečného střetnutí, prý v pořádku.
Nemám chuť se nechat zatáhnout do diskuze o míře nevkusu, odvahy, provokace a množství mrtvých správné, nebo nesprávné strany. Skladba byla pojatá jako pašije v předvelikonočním týdnu spolu s ostatními skladbami s tímto tématem. Neprovedl jsem jí před ukrajinskou ambasádou s politím její budovy červenou barvou, nedal jsem muzikantům svatojiřské stuhy a ruské vlajky, nedělal jsem sbírku pro Rusko, ačkoli pro Ukrajinu je to v současné době běžné, včetně posílání zbraní. Zahrál a zazpíval jsem příběh o tom, jak skupina lidí zabila druhou skupinu lidí - kdo to udělal komu, proč, jak to bylo provedeno a jaké to mělo následky.
Má-li někdo potřebu myšlenku skladby Oděsa rozvíjet a něco z ní vyvozovat, je mu přáno, pokud jeho jednání zůstane v mezích zákona (což se u sebrání programu nepovedlo) a rozumné spolupráce (což se díky dirigentovi, který rozlícený sbor přivedl k rozumu a do kostela, povedlo). Mně osobně se daří spolupracovat i s mými přímými politickými protivníky - křesťany, komunisty, rádobyekoaktivisty, sluníčkáři, covidisty, zvládám tedy i sympatizanty s etnickými čistkami provozovanými ukrajinskými neonacisty i ty, kteří je utajují, nebo zlehčují jejich význam.
Nedaří se to však vedoucí kulturního úseku Města Černošice, která mi zrušila nejen již dohodnutý koncert v létě, ale již předtím domluvený koncert běloruských souborů a vystoupení jednoho z nich na folklórní slavnosti se zdůvodněním, že by to teď bylo nevhodné, protože jsou ze země, která je spojencem Ruska. Že se jedná o disidenty - účastníky a organizátory demonstrací proti běloruskému prezidentu Lukašenkovi a jeho režimu, kteří zde byli před dvěma roky nadšeně podporováni (i když se současnou podporou Ukrajinců se to srovnat nedá), jí nijak nevadilo, když šlo o odmítnutí a zákaz - vystoupení na festivalu mělo být dokonce bez honoráře. To je politizace akce - protekce, diskriminace, jak se to zrovna hodí. Ani jedno nemá na úřadu ve slušné zemi co pohledávat. A patří k tomu i přihlížení k mému vyhraněnému anticovidismu a kritice opakované cenzury v tomto smyslu v černošickém Informačním listu. Na vymazání poděkování informačním platformám Zdravé fórum, Pro Libertate a SMIS za podporu uskutečnění mých koncertů rozkrytím covidistického podvodu jsem si písemně stěžoval, aniž by se cokoliv změnilo. Ani taková kritéria u pokynu podřízenému se mnou nespolupracovat nemají ve veřejné instituci ve slušném státě právo na život, ostatně ani ta cenzura. Stát zmiňuji proto, že se u nás takové věci dějí skoro všude a běžně. Chápu, že má věta o tom, že po pachateli cenzurního zásahu nebudu pátrat, abych mu mohl, jako básník z mé oblíbené Haškovy povídky, vytáhnout uši o celý metr, se jí, pokud jím je, mohla dotknout, ale v tom případě si na tuto nezákonnou činnost měla nechat zajít chuť.
A teď k tomu vkusu a podobenství. Zatímco pohřeb je soukromá, nebo veřejná rodinná věc a pro zesnulého poslední, Ukrajina zatím nekončí a není živý člověk - stát je společenská smlouva. Nabídnu jiný příměr. Třeba nakolik je taktní a vkusné v době vyhánění a zabíjení sudetských Němců provést dílo o vyhlazení Lidic - také za to nemůžou a trpí nevinně, též v poměru ke zničení celé jejich země je to nesrovnatelné. Dobře, Ukrajina nevedla dobyvačnou válku. Tak další případy, kdy se spontánní, či uměle vyprovokované etnické čistky staly záminkou k napadení státu jiným státem a došlo k zabíjení mnohonásobně překračující původní příčinu za nadšené podpory a s aktivní účastí států EU včetně ČR. Je toho jen za posledních 30 let k nespočítání. To je ten trám a tříska.
Oděsa ukazuje v detailu jednu z událostí, která podle mne výrazně přispěla k občanské válce. Zabíjet bezbranné lidi za jejich národnost a politické přesvědčení ve slušných státech běžné nebývá. A pokud se to děje se souhlasem, nebo dokonce z podnětu státní správy, je za to stát zodpovědný. Jsem přesvědčen, že pokud EU takové věci podporuje, utajuje, neuvaluje za to sankce a dokonce takový stát vyzbrojuje, též není slušným soustátím. A také, že územní celistvost má hodnotu větší, než lidský život pouze tehdy, pokud je podmínkou přežití národa jako celku. Pokud se národy v jednom státě nedomluví ke vzájemné spokojenosti, je rozdělení země na dvě, nebo více částí lepší, než občanská válka. Máme s tím dobrou zkušenost, naopak se založením státu s třetinovou německou menšinou špatnou.
Když se chtěla EU zabývat spory Ukrajiny s Ruskem, mohla podmínit svou podporu odzbrojením, zákazem soukromých armád a ukončením etnických útoků - to se nestalo, místo toho Ukrajinu vyzbrojovala a vyzbrojuje, přičemž hájí myšlenku boje za územní celistvost do posledního Ukrajince. Osamostatnění východní Ukrajiny, nebo její připojení k Rusku s případným finančním vyrovnáním, pokud jde o cenná území, odzbrojení a zákaz pěstování ozbrojených neonacistických oddílů je cesta k míru. Že nevítězí ve volbách je trochu málo, nemají tam být vůbec. Je to sice známka toho, že normální lidé si péči tohoto druhu nepřejí, ale také, že dost jich to považuje za žádoucí.
Otázka postavy ze skladby Oděsa "k čemu je nám taková demokracie, která podporuje neonacistické ozbrojené oddíly, které mohou kohokoliv, kdo se jim znelíbí, chytit, zmlátit, zabít" je naprosto na místě. To je ta "svoboda", zatímco mluvit o tom je nevkusné, protože tam s nimi právě dělá pořádek po svém někdo možná ještě horší? Ti normální své spoluobčany nacisty už před mnoha lety upozorňovali, že to tak dopadne.
Jestliže to "všechno kolem" znamená 8 let války a 14 000 mrtvých, je v tom Oděsa mikroudálost. Ale motivace nezanedbatelná. Nemělo k ní dojít a nemělo dojít ani k Majdanu. Když k nim došlo, není důvod předstírat, že rozbuška má menší význam, než nálož a že je beztaktnost se o ní zmiňovat.
Lze i v souvislosti s původním záměrem, pašijemi, zmínit absurditu nepoměru protižidovských pogromů pod touto záminkou. Nebo zabíjení se křesťanů navzájem kvůli ideologickým rozdílům. Je to jeden z důvodů proč na sebe nikdy nevezmu křížek a nic na tom nezmění, že to bylo dávno, že křesťany zase zabíjeli komunisté i nacisté a v současné době to za mlčení médií dělají ve svých zemích muslimové. Normálnímu člověku je úplně jedno, z jakého přesvědčení jej někdo zabije. Modrožlutá stužka pro mě patří, poté, co jsem viděl hromadné vrahy s těmito barvami se státní podporou při práci, ke stejnému symbolu, jako hákový kříž. Přesto i ten má svoje místo při popisu historických událostí. Rozhodně neodmítám nikomu uměleckou spolupráci, protože tyto symboly používá a hájí zájmy těch, co je používají s ním. To je jeho věc. Moje, co si o takových myslím, říkám, píšu, nebo veřejně provádím.
S paralelou 1968 nesouhlasím. Nikdo zde tehdy komunisty nezabíjel i když si to leckteří zasloužili a nebyl zde žádný vojenský odpor ani armády, ani vyzbrojených civilistů. Pokud na Ukrajině civilisté bojují a ještě se chlubí příběhy jako hoštění okupační armády otrávenými pirohy, jejich zabíjení dává smysl. Pobíjet neozbrojené, nebojující a zajatce je samozřejmě válečný zločin, kterým se však žádná válka nevyhne, strategické bombardování je též zabíjení náhodných civilistů. Proto je na místě válce předcházet a pokud už vznikne, hledat cestu k míru. Což vyzbrojování a podpora slabší strany, aby válka trvala co nejdéle, není. Rusové se Ukrajince vyhubit nechystají, ve své zemi je nezabíjejí. Ví, že jsou ve skutečnosti podvedeni, protože jde o válku s USA a EU na území Ukrajiny. Mohu se mýlit, mít o tom špatné, nebo nedostatečné informace. Ale Oděsa o ničem takovém není, je pouze o tom, co se dělo před osmi lety. Třeba jednou napíšu dílo o celé válce. Jak se lidé znovu a znovu nechávají podvést a navést, aby zabíjeli ve jménu bezcenných a škodlivých myšlenek. Kromě těch, co to dělají jako řemeslo.