Pohledem studenta: Apollónské a dionýsovské
Apollón je řeckým bohem jasu, rozumu a harmonie. Dionýsos je oproti tomu bohem vína, plodnosti a nespoutaného veselí. Zatímco jeden princip řecké duchovnosti vyzdvihuje harmonii a řád, touhu vytvářet teorie a hledat nejvlastnější příčiny všech věcí, ten druhý vyjadřuje extatické přitakání životu, exaltaci energetických impulsů, mládí a smyslovou vášeň.
Zatímco apollónská idea byla naplněna především v helénské architektuře a sochařství, dionýsovský princip se naplňoval specifickými rituály. Ženy – bakchantky či též mainady („šílící“ či „třeštící“) – se převlékaly do zvířecích kůží, na hlavách věnce z ratolestí vavřínu. Muži se přestrojovali za satyry. V opojení způsobeném vínem se společně pouštěli do divokého tance, vzájemně se povzbuzovali výkřiky „evoe, evoe“ a v rytmu dithyrambu za zvuku fléten a bubínků dosahovali kýženého stavu opojení, extáze, vytržení.
Apollónský i dionýsovský přístup k životu mi připadá stejně důležitý a pravdivý.
Studentská léta jsou přeci apollónská stejně tak jako dionýsovská. Je to v lecčems vážně požehnané období. Období, kdy člověk může hodně číst, přemítat, pronikat do složitých věcí, hloubat, třídit své myšlenky a ohromně intelektuálně růst.
Zároveň však též poměrně bezstarostně přitakat životu, užívat si do sytosti mladí a příjemných svodů života. Pít s přáteli, dlouho do nocí hrát a zpívat. Bez zásadních existenciálních starostí vášnivě přijímat to, co přináší život tady a teď.
Ponořovat se do života a plně jej prožívat včetně jeho temné, bolestivé a iracionální komponenty. Ne vše lze přeci proniknout racionálním pohledem boha Apollóna! V šest ráno, v mírně podroušeném stavu, v opojení vína, zpěvu a žen, je to víc než křišťálově jasné.
Podle Nietzscheho spočívá velikost řeckého ducha v tom, že oba principy magicky propojil za vzniku řecké tragédie, která je stejně apollónská jako dionýsovská, racionální i iracionální, světelná i temná.
Pro mne osobně právě snoubení obou principů přináší skutečnou plnost života. Jedno bez druhého je neúplné. Existuje přeci pravda dne, stejně jako pravda noci. Žít bez jednoho nebo druhého znamená ochuzovat se. Někdy je potřeba apollónský jasný pronikavý pohled vpřed, jindy se nebát hlavu jemně zvrátit dozadu v extatickém tanci.
--
NICOLA, Ubaldo. Obrazové dějiny filozofie. Vyd. 2. Přeložil Naděžda BONAVENTUROVÁ. V Praze: Knižní klub, 2011. Universum (Knižní klub). ISBN 9788024232065.