Proč olympijský oheň v Pekingu nezapálila předsedkyně TOP 09?

Svátek, k němuž vzhlíží nejen vrcholoví sportovci, ale i miliardy diváků po celém světě, je tu. Jen hrstka z nich si však uvědomuje, že sportovní výkony, kvůli kterým usedáme k televizorům (dnes už spíš tabletům a mobilům), bez ohledu na to, zda je den či noc, tu nejsou cílem, ale pouhým prostředkem. Olympijské hry totiž nejsou primárně svátkem sportu, ale globalismu. Tedy vize, v níž, navzdory soutěžním pravidlům, mizí hranice mezi národy, státy, světonázory, a nyní již i pohlavími, jak ještě uvidíme. Proto je zcela nepodstatné, konají-li se v Paříži, Los Angeles, Mexiku nebo Pekingu. Právě ty aktuální, pekingské, signalizují, jakého pokroku globalisté za poslední dobu dosáhly. Stačí jen sledovat úvodní ceremoniály, tyto velkolepé liturgické akty sekulárního humanismu. Pokud nás měly morbidně vyhlížející nemocniční scény z Londýna (2012) mentálně připravit na pozdější pandemii, pak vzorně zarouškované sanitární přehlídce z Pekingu není co vytknout. Všiml si toho ve své zahajovací řeči i prezident MOV Thomas Bach, když hovořil o „usměvavých očích“, neboť do tváře těm, kterým děkoval, nikdy pořádně neviděl. Kdo čekal, že hlavní písní úvodního dějství bude nějaká budovatelská píseň čínské provenience, musel být zklamán. Budovatelská píseň sice zazněla, nebyla však z dílny čínského soudruha, ale ikony euroamerické progresivní levice Johna Lennona. Jmenuje se Imagine a stojí za to si ji připomenout:

Představ si, že neexistuje nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze obloha
Představ si všechny ty lidi
Žijící pro dnešní den...

Představ si, že neexistují státy
Není těžké si to představit
Nemít pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si všechny ty lidi
Žijící v míru...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude v jednotě

Představ si, že není žádný majetek
Zajímalo by mě, zda to dokážeš
Není potřeba být nenasytný či hladovět
Bratrství člověka
Představ si všechny ty lidi
Jak sdílejí celý svět...

Ani Klaus Schwab, jehož Světové ekonomické fórum o takový svět pod hlavičkou Velkého resetu usiluje, by to lépe neřekl.

Velká světová média avizovala, že akt zapálení ohně nad Pekingem bude přelomový. Tentokrát – kupodivu – nelhala. Oheň, který tu bude dva týdny plápolat, totiž není jen tak obyčejný. Je, stejně jako celá olympiáda, uhlíkově neutrální! Kdo trpí klimatickým žalem, může nyní klidně spát. Nebo se modlit k bohyni Grétě, aby nás tento smělý čin čínského politbyra neuvrhl do éry globálního ochlazení.

Přes veškerý učiněný pokrok však olympijské hnutí ještě čeká hodně práce, zvláště v oblasti odbourávání genderových předsudků. Protože dosud nebylo možné zrušit rozdělení soutěží na mužské a ženské, vyhovělo se alespoň transgenderovým sportovcům, aby se jim neměřil testosteron a mohli si tak svobodně rozhodnout, do jaké soutěže se přihlásí. V půlce listopadu Mezinárodní olympijský výbor zveřejnil „Východiska pro zajištění férovosti, inkluze a nediskriminace na základě genderové identity a pohlavních variací", přinášejících deset principů, které mají vhodně navést jednotlivé sportovní federace při sepisování nových pravidel: inkluze, prevence napáchání škod, nediskriminace, férovost, nepředpokládání výhody, přístup založený na faktech a důkazech, priorita zdraví a tělesné autonomie, přístup zohledňující potřeby zúčastněných, právo na soukromí, pravidelné hodnocení.

Nechápu, proč se šéfka TOP 09 Markéta Pekarová-Adamová či pirátská europoslankyně Markéta Gregorová čertí, že se právě zahájená zimní olympiáda koná v Pekingu. Pokud sledovaly zahajovací ceremoniál, musely začít litovat toho, že nesedí na tribuně.